…neboli podařilo se nám překonat hranici 38+0. Takže zákonem schválnosti počítám s přenášením, ale jsem ráda, že mi mimino neseberou jen kvůli věkovému limitu.

Jinak v zásadě nepočítám s ničím. Nejzazší termín přenášení vychází na 21. prosince, což by mohlo znamenat i Vánoce v porodnici, kdyby došlo na císaře. Císařem dneska končí mezi 20 a 25 procenty těhotenství, takže realisticky počítám, že i mě se klidně může týkat. Nemám žádnou vizi megapřirozeného porodu a i když mám načteno, vlastně si neumím doopravdy představit, co mě vlastně čeká – je to jako číst si o jízdě na lyžích v létě, bez sněhu, svahu a lyží 🙂 Nemám ani porodní plán, přišlo mi to zbytečné; chtěla bych vlastně jenom dvě věci – aby se mnou o všem mluvili a aby miminko neodnášeli, pokud to samozřejmě nebude nutné ze zdravotních důvodů. Oboje mi z prohlídky přišlo nadějné.

Porod, nebo spíš fakt, že dítě musí nějakým způsobem opustit moje tělo, si ještě jakžtakž představit dovedu. Co mi připadá naprosto nereálné, je kojení. Vlastně i samotná idea, že mi něco poteče z prsou, je pro mě srovnatelná s tím, kdyby mi někdo řekl, že mi bude z uší prýštit med nebo z vlasů bude sypat mouka… možná i iluzornější 🙂 Z toho vyplývá, že ani na kojení se neupínám, i když z mnoha praktických (i finančních :D) důvodů by mě potěšilo, kdyby to fungovalo.

Mám trochu strach, ale v zásadě hlavně z toho, abychom stihli dojet. Zase – možná si na tuhle paranoiu trpce vzpomenu po čtyřiadvacetihodinovém nebo delším porodu, ale předem člověk prostě neví nic 🙂 snažím se na to moc nemyslet, spíš dořešuju praktické věci jako dobalování, dozařizování Vánoc a běžnou agendu v domácnosti. Jinak je mi fajn. Je to trošku jako čekání na Ježíška, co může přijít kterýkoli den z celého následujícího měsíce… 🙂