Tygrokráva (37. týden)

Posílám rovnou link na fotky. Přijde mi neuvěřitelné, že to není ještě ani týden, kdy jsme v letních šatech jeli do zoo ve Stanici přírodovědců na Smíchově. Dneska v neděli mám pocit existence v úplně jiné galaxii; po dvou dnech nepřetržitého deště a po čtyřech dnech zabavování (opět) nemocného dítěte (navíc taková podivná nanicovatá zadní rýma, takže ji asi v úterý pošlu do školky, buď to ustojí, nebo lehne s „něčím pořádným“, ale takhle by mi mohla klempírovat doma měsíc). Zabavování dětí je o to komplikovanější, že jsem u Vikiho eliminovala televizi, takže se na ni B může dívat jen, když on je v jiné místnosti anebo spí. Zjistila jsem, že mu fakt nedělá dobře, poslední dobou byl schopen prostát den u bedny, vřískat a ukazovat na ovladač. Po odvykačce je z něj mnohem spokojenější dítě, začal si zase sám hrát – ale neodvážím se mu tím pádem ukázat ani ségry videa, aby to nesklouzlo do starých kolejí.

Ztratili jsme mikinu, nikdo neví kde a jak. B ji měla minulý pátek ve školce a když jsem ji chtěla vzít večer na hřiště, nemohla jsem ji najít. Patrně s ní nepřijeli, ale ve školce nebyla a do obchodu s botami, kde byli potom, ji prý nebrali. Byla asi za dvě stovky z Lidlu a L. říká, že se mu stejně nelíbila, ale mně je jí přece jenom líto 😀 byla bavlněná s kapucou a taková praktická. A měla ji snad ani ne měsíc. Ale věci přicházejí a odcházejí, za ztracenou Viktorkovu lahvičku mi Puffin poslala náhradu (děkuju!) a taky jsem včera našla pod postelí pohřešovaný hrací telefon, takže… co se dá dělat.

Držím si palce, ať se B té rýmy brzo zbaví, a jdu spát – minulá noc byla nejstrašnější snad za poslední rok…

(Titulek vysvětlen v albu ;))

Babí tropy (36. týden)

Myslela jsem, že včera večer sesmolím popisky a blog. Jenže Brigule řekla ne. Že jí budu číst nebo „vyprávět“, což je hit poslední doby (jak byla u babičky, jak jsme byli v zoo, jak se poblinkala v autě…), s tím jsem neměla problém, ale pak na mě padla únava, B mi pohostinně nabídla místo v postýlce… a pak střih, ve tři čtvrtě na jedenáct Lvíčkův pobavený obličej nade mnou. Už je to poměrně dlouho, co se mi to stalo naposled, ale co… Stejně jsem si chtěla jít brzo lehnout, tak jsem si jen vyčistila zuby a šla pokračovat v krasojízdě. Když jsem se vzbudila, venku svítalo, já neměla ponětí o čase (budík v ložnici přestane svítit ve čtyři, což jsem nikdy nepochopila), pozdější extrapolací jsem vydedukovala, že to mohlo být kolem půl šestý. Asi za půl hodiny vstal i koblih a jelikož dneska usnul v osm, očekávám něco podobného, tak to trochu zkrátím 🙂 Přesněji řečeno asi rovnou skončím, protože stěžejní věci jsem napsala minule a třeba lingvistický rozbor Vikoušova počínajícího řečnění může velmi klidně počkat. Já zas něco sesmolím „mimo pořadí“ na hřišti nebo na procházce 🙂

Fotky zde. Nějak mě děsí, že i když už B chodí dva dny do školky, nestíhám furt v zásadě podobně. Co budu dělat, až mi začne práce?!

PS: zdá se, že teploty konečně klesají a za dva dny má přijít studená fronta! Konečně si dám burčák bez pocitu, že mi zkvasí a vybuchne ještě cestou do pusy 😀

Fakt je září?

Vůbec mi nepřijde. Venku třicítky, pak zas hnusně, pak zase třicítky. Nemám ani trochu chuť na burčák, dýňovou polévku (nedejbože latte) ani čerstvě vyloupané ořechy. Ale neříkám to úplně s čistým svědomím – za tahle vedra můžu totiž já. To když jsem v půlce srpna, kdy to vypadalo, že nějak ze zdvořilosti překlepeme poslední dva týdny prázdnin ve 20-22 stupních, pak vyměníme deky za zimní a začne plnohodnotný podzim… tak jsem vytáhla podzimní dekorace a ověsila okno v obýváku barevnými plstěnými listy a draky. Není zač!

Doufala jsem, že budu mít konečně víc času na blogování. Ale nějaký vesmírný Úřad pro optimalizaci délky mateřských žil přišel s posledně zmiňovanou blicí virózou (naštěstí zvracela nakonec jenom dvakrát a V vůbec, ale špatně nám bylo všem). Vzhledem k tomu, že ještě ve čtvrtek měla lehce zvýšenou teplotu a my si ještě všichni pamatujeme, co přišlo, když jsme naposledy podcenili doléčení, byla nakonec B doma celý týden, spala s L v ložnici a já s V na gauči. Viki odnesl virózu čtyřicítkami, do toho ho chytly zuby (a zároveň období vzdoru… ale o tom zas jindy, jinde…), takže několikrát za noc vzhůru, střídačka paralenových čípků a Nurofen sirupu… A já byla v pohodě. Byl tu samozřejmě bordel, ale ráno jsem rodinu neprudila, že jsem nevyspalá, přes den jsem L nepsala do práce co hodinu zoufalé zprávy, jak je to s dětmi k nevydržení, večer jsem unaveného L. s bolavými zády klidně nechala jít se projít.

Víte co? Je to hrozná úleva. Nemít pocit nepřetržitýho PMS. Být v klidu. Asi pro všechny.

Klasický fotopost bude, někdy – podle toho, jak budou děti spát a B chodit do školky. Však to znáte 😀

Blicích historek není nikdy dost (34. a 35. týden)

Minulý týden jsme se pěkně zajeli – pondělí všichni v Králíkovi v rádiu, od úterka do pátku Bibi ve školce, já vykydávala ty nejhorší resty za dovolenou a těšila se, jak budu ode dneška zase pokračovat. Jenže v neděli… ale popořadě.

Ještě jsem nezblogla týden mezi dovolenou a výročím, a jak koukám na fotky, v zásadě není co. Snad jen sobota, kterou jsme strávili v Chuchelském háji na hřišti a v zoo a konečně jsem měla pocit, že si to užívají oba, a ne že Vikouše někam odvezu v kočárku, vyklopím, on tam bloumá, nasvačí se, zase ho naložím, uspím a jedeme domů. Velkou část cesty ušel mimo kočár, je to zase už úplně o něčem jiném. Fotky tady.

V pondělí jsme tedy podnikli výpravu do Králíka, kam jsme měli od Lenky voucher. Cestou tam byli oba hodní, Bibina byla v šoumenském módu, takže jsem umírala z jejích hlášek a scének. Překopíruju některé, co jsem cestou v slzách reprodukovala na hangoutech L.:

B má s sebou ovci a říká jí, že se maminka podívá na počasí: „bude pršet, ovečko, no, bude buřina! Za čtyzi minuty!“ Zasměju se a „no tomu se ovečko fakt nesměj“ 😀

Ta samá ovce figurovala i ve scénce v metru, kdy jsme si povídaly o zákazu procházet mezi vagóny, paní na sedačce naproti nás odposlouchávala (no, nešlo neslyšet) a když začala B interpretovat „ovečka říká, že se tam nesmí chodit!“, neudržela se a ohodnotila „to je ale chytrá ovečka!“ Brigule sebou škubla, jak nechápala, že ji může poslouchat taky někdo cizí, zadívala se na paní, vyšpulila spodní ret a zbytek cesty metrem už nepromluvila 😀

-hele, Bibi, tady je ten králík! (mají tam klec s reálným králíkem-maskotem)
-a proč jsi ho sem dala?

Hlášení v tramvaji: příští zastávka Štěpánská
-co to má znamenat? Tady bydlí Štěpánek? (spolužák ze školky 😀 )

Plakát s alzou „a co dělá?“ „Seřezává ceny, dělá akci, aby to bylo levnější“ „a pustíme si ho doma?“ Facepalm… Reklamy na YouTube…
Alza by měla udělat animák…

(konečná v metru): „prosíme vystupte“ „proč oni prosí?“ Ta mě zničí dneska 😀

Vyloženě na poslední chvíli se k nám přidala kamarádka s dvouletou Aničkou a čtyřměsíční Terezkou a já byla v šoku, jak může být miminko hodné 😀 dokonce jsme si díky personálu herny celkem i popovídaly! Děti si pohrály, pak jsem jim objednala velké těstoviny arrabiata rozdělené do dvou mističek (mladý pán se vyžaduje krmit sám, díky čemuž u nás často vzniká paradoxní situace, že mu dám misku, vidličku nebo lžíci a nechám ho osudu, zatímco tu starší kráčmeru krmím… no do maturity to snad nebude) a po obědě jsme pomalu vyrazili domů. Viki v tramvaji usnul a já doufala, že založíme tradici.

Od úterka do pátku chodila B do školky a po školce jsme ještě chodili na hřiště, nebo na zmrzlinu, nebo obojí a užívali si nečekaně teplého konce léta. V sobotu výlet do Berouna a v neděli ráno do Hvězdy. Cestou z Hvězdy usnuli oba, bylo poledne a já byla v příjemném šoku – takže doma v klidu uvařím oběd, odpočinu si (výjimečně jsem měla uklizeno, takže žádné vykydávání Augiášova chléva a dodělávání restů), možná se s Lvíčkem na něco podíváme a večer půjdou spát oba taky brzo, takže večer pro sebe!

Jeden blok před vjezdem do garáže se Brigule probudila a začala zvracet. Vyhodila snídaňový termix naředěný asi půllitrem mléka a zeblila (to se nedá jinak říct) celou svoji čtvrtinu auta. Místo odpočinku jsem hodinu Vanishem a Sanytolem drhla dětskou sedačku i autosedačku (zaplaťRenault že jsou vyndavací!) a Lvíček auto, které ještě celé pondělí do nákupu neutralizátoru pachů smrdělo jak průjezd za hospodou. To jsme ještě pořád mysleli, že to byla kombinace špatné snídaně a houpaček. Večer se vrátila z procházky s L. se stížnostmi, že chce spát, a teplotou asi 37,3. Takže místo pondělní výletové tradice jsme byli doma, dneska jsme byli doma taky, Vikouš usíná o dvě hodiny později, protože není vyběhaný a nemůžu ho ani vyvézt v kočárku, oba si kradou výtvarné potřeby a na střídačku řvou, protože by nejradši koukali na televizi a z 90 % se neshodnou, na jakou pohádku/pořad. Chceme, aby B bylo dobře aspoň dva dny, než se vrátí do školky, a ze mě se do té doby asi stane alkoholik 🙂 a zrovna, když L. ocenil, že už mi snad konečně skončila laktačně-batolecí mateřská psychóza! Ale o tom zas příště.

Fotky zde.

Staycation (33. týden)

Hezké září přeji 🙂 počasí se sice rozhodlo vzdorovat a přes den je to klidně skoro na plavky, ale rána a večery jsou už krásně, příjemně svěží. Můj vedoucí diplomky mi v konzultačním mailu před odevzdáním napsal „září je krásný měsíc k toulání, ale smutný k práci“. No, s batoletem, co čerstvě začalo vzdorovat v kočárku, toho moc nenatoulám, a co týče práce, v úterý jsem si byla rozložit poslední měsíc rodičovského příspěvku do února 2019, takže teoreticky mě má milý stát na krku ještě dva a půl roku. Takže září budu používat na chození na hřiště a po Zličíně, dokud to ještě jde, uklízení a doufejme, že i psaní.

V půlce srpna měl Lvíček druhou dovolenou a stejně jako tu první, stejně jako minulý rok a i ten rok předtím, jsme ji strávili zcela v duchu moderního trendu, kterému se věnovalo letní číslo ČiliChili. Totiž „staycation“, česky možná „domalená“, dovolená, kdy nikam neodjíždíte, ale jste doma, odpočíváte a jezdíte na výlety. Takoví my jsme hipsteři… Držíme se trendů, které jsme ani neznali, a to jen z toho důvodu, že se nám nechtělo někam se hrabat se dvěma relativně necestovacími dětmi a půlkou domácnosti. Pro mě starosti s dovolenou s malými dětmi bohatě převáží relaxační a poznávací efekt. Opatrně uvažujeme o nějakém lastminutu příští září, ale poslední čtvero letních sezón jsme strávili v režimu „spíme doma, jezdíme na výlety“ a bavilo nás to myslím všechny. (Jako jo, už bych někam jela, ale ten příští rok to bude tak akorát, aby mě nekleplo z lovení batolete z jezírek, bazénů a moří.)

Lvíčkovu dovolenou jsme začali piknikem v Nymburce a nedělním Cyklohráčkem, o kterých jsem už psala. V pondělí přišel zlatý hřeb (radši dřív než později 😉 ) – Mirakulum, o kterém Bibi mluvila téměř nepřetržitě už od letošní první návštěvy. Užili jsme si to zase všichni – a pro unavené rodiče mám tip, červený stánek cestou od hradu k lanovkám a tankodromu má lepší kafe než leckterá plnohodnotná kavárna.

V úterý jel L s B sám do aktivního lesoparku v Řepích a my s V jsme si dali odpočinek u nás na hřišti, na středu jsme měli zase v plánu „celodenní“ výlet, tzn. „uspat zvěř v autě cestou domů“ – chtěli jsme se podívat do místa našeho někdejšího bydliště (zpětně pořád nechápeme, jak jsme tam vlastně mohli skončit?) – do Měcholup. Bibi obešla po svých prakticky celou přehradu, dali jsme si oběd v Hostivaru (skvělé menu, pivo i obsluha!) a děti se tam na zahrádce šťastně zprasily od hlavy k patě 🙂 vtipné bylo, že jsme ráno přijeli, zaparkovali a chtěli si popojet autobusem ke vchodu do lesoparku, i dorazili jsme načas na zastávku a já si říkala, že se radši podívám… „Jak se jmenuje ta zastávka?“ „Newtonova!“ „Hm, tam to ale jede z opačný strany… A zrovna teď“ 😀 tak jsme si zapřebíhali s golfkama Hornoměcholupskou, ale stihli jsme 🙂 Kromě toho jsem ještě odpoledne v Blatničce zastavila Lvíčka, který ve snaze vybrat z několika párů dvě boty nezamatlané od lepidla nezpozoroval, že svršek je sice stejný, ale podrážky má jeden pár světle a druhý tmavě šedé 😉 Mamule saved the day!

A ve čtvrtek následoval zoopark Zájezd, který si opět překvapivě užily obě děti. Bibina, kterou před měsícem v trojské zoo nejvíc zajímaly prolézačky, lanovka a tramvaj, strávila desítky minut pozorováním opic a chameleonů, Viki ušel celou cestu z kontaktního oddělení zpátky k hlavnímu vchodu. Kdyby ještě s námi rodiči souzněl v tom, kam a kdy se půjde, mohli bychom brzo kočárek zrušit 😀

Pátek jsme měli s Viktorkem zase pro sebe, Brígu zničil Lvíček pěším výletem na Bubovické vodopády a v sobotu přišel Den L, o kterém už jsem psala tady – a o neděli pro změnu zde.

Fotky z domalené zde! Krotila jsem se a je jich… rozumně. A omezuju dál 🙂

Skromný strávník

Na blozích pracuju, ale děti zase nějak začaly chodit spát v deset a potom je to už jenom na nějakou uspávací skleničku vína (většinou ani to ne), sprchu a zuby a komatózní odchod do postele, kde mě okopává B vyžadující spaní u nás, zřejmě z důvodu školkové krize. Ale dnešní ranní zjištění zblognout musím.

Co Viki dostal postel pro velký kluky (160, no, ale u obou našich dětí to považuju za užitečný mezistupeň), spí mnohem líp a přesun do obýváku na gauč s mlíkem nastává tak jednou za tři noci proti dřívějšímu každonočnímu (stejně si ale na linku vždycky připravím lahvičku s nalitou vodou a násypku s nutrilonem). Dnes ovšem nastala zrovna ta noc, zřejmě kvůli zubům. Ječící batole, polštář a deku jsem popadla a odsunula asi hodinu potom, co jsem si šla lehnout, což je pro mě kritický čas probuzení, abych se trochu ospravedlnila 🙂

V obýváku proběhla aplikace calgelu a pak jsem šla ohřát vodu do mikrovlnky. Hysteroň nechtěl čekat na gauči a přiběhl za mnou do kuchyně, tak jsem ho vzala na ruku, aby nezburcoval celý dům, vyndala ohřátou lahvičku, našroubovala savičku, odnesla Vikiho na gauč a strčila mu to do pusy. Spořádaně ji vypil, lahvičku se zbytkem mi jako obvykle podal, abych ji postavila na stůl, a usnuli jsme.

Ráno proloupnul oči a už mě táhl do kuchyně. „Chceš snídani?“ „Jooo,“ přikyvuje a ukazuje na mikrovlnku. „Mlíčko?“ „Jooo!!“ No je mi to trochu divný (když má v noci, většinou se o něj ráno nedere), ale ohřívám, spokojené dítě vymlaskne malou lahvičku a jde si hrát. Mimo jiné s lahvičkou z noci, ale moment, ta vypadá nějak divně, vždyť je v ní asi centimetr vody…

Informace putuje po pomalých ranních drátech do mozku a nakonec docvakne. Jdu zkontrolovat násypku – je plná. Viki si v noci pochutnal na cca 150 ml teplé vody.

Promiň, koblížku. Ale jestli ti to vydrží, tvoje žena bude mít určitě radost!

Lvíčkovy třicátiny

Trochu přeskakuju až na samý konec naší dovolené minulý týden, ale nechci, aby to úplně zapadlo: Lvíčkovi bylo v sobotu kulatých třicet. Známe se od doby, co mu bylo necelých osmnáct, a příští týden máme výročí dvanácti let spolu… Každopádně mi bylo jasné, že to chce něco speciálního, a když už mě napadl asi pátý dárek, který byl jako že dobrý, ale pořád nic oslnivého, mi to došlo: třicet mini dárků. A začala šichta jak blázen. Vymýšlet, sepisovat seznamy, postupně nakupovat. Drtivá většina byly dárky jedlé, což mělo i tu výhodu, že se jejich nákup schoval v běžném itescu nebo cestě do Alberta. I tak ale bylo třeba objednat z několika eshopů, vyzvednout, vybalit, schovat do skříně, dopilovat pořadí, aby to gradovalo, zabalit a očíslovat. Ufff.

Lvíček nic netušil, až teprve když uviděl v obýváku vedle stolu s dortem obří tašku, došlo mu, co se děje, a hlesl „ty jsi magor“ 😀 a za pomoci dětí se dal do vypalování. Zabralo to skoro tři čtvrtě hodiny 🙂

Seznam sdílím pro případnou inspiraci.

  1. Průhledná kapsa na doklady k autu
  2. Čokoláda
  3. Earl Grey
  4. Ekologická sešívačka
  5. Pralinky s bourbonem
  6. Soli do koupele
  7. Želé srdíčka
  8. Vonný sáček do skříně (vanilka)
  9. Jerky hovězí
  10. Solární kočička
  11. Sušenky
  12. Svíčka vanilková
  13. Studentská směs (oříšky)
  14. Newsweek
  15. Půllitr na pivo za nedávno rozbitý 🙂
  16. Naviják na sluchátka
  17. Stírací mapa světa
  18. Víno
  19. Pouzdro na cestovní doklady
  20. Zalaminovaný obrázek od B.
  21. Fernet brusinka (všimněte si 18 a 21 u lahví :D)
  22. Knížka Nejste tak chytří, jak si myslíte (to není skrytá urážka, četla jsem ji a doporučila mu ji, ale posteskl si, že elektronicky to asi nedá)
  23. Moleskine kapesní sešitky
  24. Sada sklenic IKEA
  25. Mixit na míru – čokoládová směs s vlákninou, ostružinami a ještě něčím 😀
  26. Láhev na pití
  27. Bity na elektrický šroubovák
  28. Toaletní taška
  29. Vlastnoruční přání
  30. Medovník se svíčkami

…ale na 40 už tohle nedělám! 😀

Odpoledne přijela tchyně s tchánem hlídat děti a my odjeli taxíkem do Grand Cru na degustační menu. Lvíček chtěl původně oslavit třicetiny v Alcronu. Jenže tam chtěli číslo kreditky a za rezervaci zrušenou později než asi tři dny před termínem si účtovali asi 1500 – a to se nám s dětmi, které jsou jako živočišný druh známé tím, že dokážou dostat z hodiny na hodinu třeba dýmějový mor, nechtělo riskovat. Tak jsem našla Mlýnec, ale tam zase měli obsazeno. Naštvala jsem se, vygooglila článek s gurmánskými tipy a… Lvíček si samozřejmě vybral degustační menu plné hříbků a kopru. Ale byla to jeho oslava, tak jsem to nevetovala a pojala jako osobní challenge 🙂

Bylo to fakt dobré, gratinované hříbky jsem sice nedojedla a poslední dvě vína nedopila, ale zážitek obrovský. A možnost si asi čtyři hodiny povídat a být zas jenom spolu… k nezaplacení 🙂

Lvíčku, miluju tě a doufám, že si navzájem ještě aspoň pár let vydržíme… (interní vtip ;)) :*

Viktorek rok a půl

Je to tady. Je to velkej kluk.

Tulí se k nám, hladí a pusinkuje, když vypadáme smutně. Poslouchá instrukce. Je schopen si svými deseti převážně svahilskými slovy, posunky a hekáním o spoustu věcí říct. A se ségrou začínají být čím dál větší parťáci, honí se, nalepují si za mé asistence samolepky, objímají se nebo po sobě házejí plyšáky.

(Dneska si Lvíček přivezl jako dárek od rodičů koloběžku. Obě děti se na ni vrhly, B se nechala vozit, ale V od začátku stál jenom jednou nohou a druhou „běžel“!)
Tak dostal k půlnarozeninám novou postel. Stejnou jako Bríga. V podobném věku. Ale sluší se říct – ona potom, co se naučila ty vysoké šprušle přelézat. On, ač v jiných ohledech je to drak, to neudělal ani jednou. Prostě ho to nenapadlo. (A teď nevím, jestli mám být šťastná, že je hodnej, nebo smutná, že je moc konformní :D)

Dnes ho tam Lvíček uspával asi půl hodiny zpíváním a povídáním. Ale teprve když ho nechal zalézt do nového království a zmlknul, byl Viki spokojený. Takže nakonec odešel, když bylo dítě ještě vzhůru, ale vrcholně šťastné. To samé dítě, co první dva měsíce nevydrželo bez mojí přítomnosti vedle sebe spát ani deset minut!

Je už fakt velkej. A jsme moc šťastný.

PS: pravidelný post bude… až bude, protože jsem chytila nějakou šílenou verzi rýmičky. Krizový byl hlavně večer, a v pondělí mám navíc obě děti doma -jestli to ode mě B chytne, tak samozřejmě ještě déle… a na protřídění hromadu fotek z dovolené :/

Vítej, podzime (32. týden)

Do úterka byla Pidižvína u babičky, tak jsme se s Vikim v pondělí vydali do Šárky a užili jsme si to. Ale popravdě byl stejně trochu mrzutej ze všech přesunů kočárkem, je to prostě ještě malý pívo. Za rok už by měl být v podstatě plnohodnotným členem rodinných výprav 🙂 ale už teď je to mnohem víc fajn než třeba ještě na začátku léta. Prostě rok a půl, taková hranice miničlověka.

Překvapilo mě, jaká byla většinu týdne zima. Abychom se chápali – mně to vyhovuje milionkrát víc než loňské pětatřicítky, ale tenhle týden už to fakt nebylo ani léto, ani babí léto, ale regulérní studený podzim. Loňské léto bylo jednoznačně nejteplejší, jaké jsem zažila, a tohle je zas bez debaty nejchladnější. Už skoro čtrnáct dní jsem schopná myslet jen na koledy, martinskou husu a burčák.

Fotky i s komentáři, překvapuju se. Ale spousta restů ještě zbývá a jestli budu dál psát takovéhle recenze, budou ještě narůstat! Zabrala mi asi hodinu, a to nepočítám samotný čas na čtení 😉 ale jsem hrozně ráda, že jsem se k něčemu takovému dostala. Při psaní jsem přímo cítila, jak se roztáčejí zarezlá kolečka v mozkovně. Ono je něco jiného takovéhle šudlání na blogu, kde může člověk psát kilometrové věty, neustále se opakovat a třikrát v jedné řádce napsat jakoby, a na druhé straně snaha o seriózní a objektivní text. Snad nebyla poslední, držte mi palce.

A držte mi palce i s Lvíčkovými sobotními narozeninami. Ať všechno klapne. Třicetiny má člověk jenom jednou za život a já k těm svým dostala pozitivní těhotenský test – to se přebíjí stěží (a opičit se nebudu… :D)