Mám ráda perník prakticky ve všech podobách – vánoční perníčky, ruměnky, plněné ovocné hvězdičky, takové ty klasické dvě půlky slepené marmeládou v čokoládě; a samozřejmě domácí litý. Ze všeho nejradši ho dělám v tenké vrstvě, přidávám rozinky (někdy i ořechy, když se mi náhodou chce louskat) a polévám čokoládou. Oblíbila jsem si tenhle recept, pro úplnost přepisuji:

2 hrnky cukru, 3 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek oleje, 1 hrnek mléka, 2 celá vejce, 2-3 lžíce kakaa, 1 prášek do perníku a 1 vanilkový cukr smícháme a pečeme asi 30 minut (teplota podle vlastních zkušeností, mně se osvědčilo cca 180 °). Dělávám z poloviční dávky do malého pekáčku, kde to má přesně tu výšku, co mi vyhovuje, a vystačí nám na dvě snídaně 🙂

Lvíček ale se železnou pravidelností, když se zmíním o perníku, zaslintá: „rozkrojenej a namazanej marmeládou!“ A já jsem na rozpacích, protože ten výše uvedený prostě rozkrajovat a promazávat nejde, i kdybych ho nakrásně udělala z plné dávky – je nadýchaný jako obláček a často ho ani nedostanu z formy v jednom kuse. Tak jsem se na těch sociálních sítích poptala po odlišném receptu, protože i když mě vždycky ujišťuje, že ten můj je výborný, prostě jsem mu chtěla taky dopřát „ten jeho“ promazávaný.

A vysondovala jsem! „Tajemství“ je v hladké mouce a hlavně absenci vejce:

2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek cukru krystal, 1 lžíce kakaa, 1 prášek do perníku (volitelně navíc perníkové koření), 1/4 hrnku oleje, mléko do dosažení polotekuté konzistence (jestli se nepletu, bylo ho kolem půl až třičtvrtě hrnku). Peču ve vyšší vrstvě, vychladlé rozkrojím a namažu pikantnější marmeládou.

Děkuju Evě a už teď vím, že budu střídat oba 🙂