Dneska se doopravdy přihlásil podzim, i když tu ještě nemá zůstat: znatelné ochlazení, deště a nálada sednout si k oknu s hrnkem čaje. Bylo mi fajn, přišlo moje poslední roky nejoblíbenější roční období – a zároveň mi bylo tak nějak trošku smutno a já pátrala proč.

Asi jsem na to přišla: tohle bylo první léto naší Brigitky. A teď je (minimálně téměř) pryč. To už to takhle poletí pořád?