Přívlastek jsem zformulovala v zoufalém nedostatku sjednocovacího termínu… a pak jsem v konceptech objevila rozepsaný příspěvek téhož jména z dubna. Ehm. Tak to aspoň sloučím.

Duben:

Znáte ty nálepky na jablkách? Nevím jak vy, ale mě otravuje sloupávat je z jednoho každého, navíc pak nevím, co s ní. Do koše se pořádně odhodit nedá, lepí se na prsty; nalepit ji na jiné jablko se zas vymstí do budoucna. Banán na ovocné míse je ideální cíl, ale zatímco nálepka se značkou „Golden Delicious“ by mě nenechala v pochybnostech ani na vteřinu, na nálepku s českou vlaječkou přilepenou na banánu jsem zírala asi dvě vteřiny a uvažovala, jestli fakt máme českou produkci banánů.

Lvíček: „Došáhneš na tu skleničku? …a mohla bys mi udělat proxy?“

Srpen:

Večeříme povětšinou společně, tj. Briguš jí těsně před nebo těsně po naší večeři, a jelikož se u toho obvykle zprasí, koupeme ji co nejdřív po jídle. Jenže koupání (většinou tedy sprchování) probíhá tak, že s ní je ve vaně Lvíček, a není samozřejmě příjemné chodit do sprchy s plným žaludkem. Včera jsme večeřeli poměrně syté boloňské špagety, tak se ho pár minut po večeři ptám, jestli už můžeme jít koupat, nebo ještě potřebuje zatrávit. „Ne, už jsem slehnul,“ zní odpověď, na což můžu opáčit jen „a co se ti narodilo?“

Dnes ráno debatujeme, kde by bylo nejlepší mít cédéčka, a napadnou nás úložné díly do Expeditky. “Asi když dám hledat do IKEA rozčtvrcovač, tak to tam nebude, co?” snažím se najít oficiální termín pro Lvíčkovu definici. “Ne, to si pro tebe přijede policie,“ usoudí. 😀