Jestli jsem posledně psala, že se začíná projevovat její osobnost, za uplynulý měsíc to platí desetinásobně. Přispěly k tomu možná zuby (v téhle chvíli tři a čtvrtý „v progresu“), ale stoprocentně její akční rádius – ovládla nejen stoupání, ale i slézání ze stoje a kam potřebuje, tam si doleze. Z čehož taky vyplývá, že jsem přestala mít čas skoro na všechny blogy (čtení i psaní) a dočítám i s měsíčním zpožděním. Omlufte potíve.

Jak se má Brigitka:

Evidentně mizerně, protože zlí rodičové jí nechtějí dovolit:

• lézt přes (špinavé) francouzské okno na (špinavý a studený) balkón
• otevírat šuplík na CD na věži a věšet se za něj
• otevírat podavač papíru na tiskárně a opírat se o něj celou vahou
• páchat sebevraždu vystupováním z kočárku (na kšírách)
• chodit do předsíně a olizovat kolečka kočárku
• trhat nepřečtené časopisy a muchlat stránky v knížkách
• převracet na sebe sušák s prádlem

a další oblíbené kratochvíle.

Jak se máme my:

No… je to náročné, přesně tak, jak jsem předvídala, že tohle období bude. Naštěstí jsem načerpala síly na týdenních miniprázdninách, kdy mi s Brigitkou pomáhala babička (tchyně) o své dovolené. Snaží se taky aspoň jednou týdně přijet na pár hodin mi povozit nebo pohlídat, i když chodí do práce, a je to úžasná pomoc. Na Lvíčkovy narozeniny přijela večer po práci a my tak šli poprvé po Brigitčině narození do restaurace – na Václavák do Čestru. Ani nevím, jestli byl větší zážitek výborné degustační menu nebo prostě fakt, že jsme měli večer pro sebe.

Jak koexistujeme:

Přes veškerou náročnost a minimalizaci volného času a přes Brigitčí zlobení popravdě docela dobře. Tohle období má i své světlé stránky, a to první náznaky komunikace a opakování naučených reakcí na podněty. Dělá pápá – většinou na pobídnutí a ne vždycky, ale aspoň na známé lidi už poměrně často. (Kromě toho dělá i high five, že napřahuje packu směrem k nám, dokud si s ní neplácneme nebo nepotřeseme, což může potvrdit i brněnská návštěva lynny a destička.) Umí paci paci a taky to předvede občas i na povel. Umí kroutit hlavou ne-ne, bohužel si to ještě nespojila s významem a dělá to i v úplně nepatřičném kontextu, třeba že nemá hlad, zatímco otvírá pusu (když opravdu nemá hlad, semkne rty). Tchyně ji naučila Kovej, kovej, kováříčku (plácání rukou do chodidla). A začíná se dokonce trochu mazlit, což se předtím nesetkávalo s vůbec žádným úspěchem.

Výstup na vyhlídku nad Svatým Janem pod Skalou aneb Máma má něco dobrýho!

Hračky (tatínkem skoro každý večer pečlivě uklízené)

Čtveračka v korbičce

Hajfajv!

Nedaj mi najíst, tak sním tu postel!

Bordel v bytě – šťastný syslík (ehm, zuby kontinuálně rostou…)

Já vám v tom kočáru nebudu a nebudu

Party girl

Vodníček