…snad od porodu jsem zažila dnes na výletě k Bubovickým vodopádům. K nim se nedá projet s kočárkem, takže jsme se u nich vystřídali a Lvíček šel s Brigitkou zpátky napřed (heh, dává to smysl? :)). Našla jsem je na konci dlouhé louky, dívali se na mě, zamávala jsem jim… a asi v půlce louky Brigitka bez jakéhokoli pobízení (L. jí prý řekl jen „hele, máma“) zvedla ruku a zamávala mi zpátky. Sama od sebe.

Ne-rodiče asi nepochopí, ale doteď byla prcková v zásadě taková vegetativní jednotka registrující hlavně to, jestli má co jíst, je vyspalá, není v nějakém nepohodlí a má si s čím hrát. Jo, poznala nás a smála se v naší společnosti, ale takovýhle vědomý projev toho, že mě ráda vidí, mě úplně odboural…