Týden zase strašně utekl a já si zas nedělala poznámky, tak ani nevím, co dneska napsat 😀 vím, že jsem zas měla strašně moc snů, z každého dne si pamatuju nějaký: první, že jsem se zúčastnila i s Brigitkou nějaké kuchařské soutěže (mezi další soutěžící patřili třeba Adam Zbiejczuk, taky tam byl Pohlreich a třeba Markéta Šichtařová…), druhý, že jsme měli s L. ještě jednu svatbu, třetí o kavárně někde na Slovensku a problémem s placením eury, čtvrtý o obrovském domě snad s pětimetrovými stropy… a dneska si žádnej sen nepamatuju, protože si B. protáhla vstávání až do čtvrt na devět, tak jsme si přispali.

Od úterka máme Kaktus. Ještě jsem přes něj netelefonovala, ale appka je příjemně přehledná a data svižná. Jen mě zaskočilo, že jeden check-in na 4sq a pár query v Opeře mini sežere asi tři mega dat. To už se nedivím, že mi věčně věků nestačil vodafoní FUP.

Ve čtvrtek první kino (téměř přesně po roce). V pátek jsem se nechala ostříhat, tak budu zase snad chvíli vypadat jako člověk 🙂

V noci z pátku na sobotu jsme pekli husu. Vzhledem k tomu, že mi přivezli 4,6kilovou místo objednané tříkilové, jsme pozvali tchána na oběd a stejně nám ještě zbyly nejmíň čtyři porce. A polívka. Tohle už příště neprovozuju! Po obědě ale aspoň tchán s L. vzali Briguš ven a já zas měla po delší době klid na čtení papírové knížky.

Nechci tu tolik psát o Brigitce, ale tohle napsat musím, protože do dalšího měsíčního přehledu bych to zapomněla – nejenom že po nás zopakuje „tygr“ („tyga“) a „kostičky“ („kožiži“), ale už zvládne spojit dvě lego kostky 🙂 Zato ale zase začala děsně zlobit, a to jsem myslela, že tuhle vzteklou fázi máme už aspoň na nějakou dobu za sebou.

Oba bychom s L. potřebovali nový telefon a oba máme taková kritéria, kterými žádný model neprojde. First world problems, hm?

L. něco kupoval na Alze a dostal v téhle akci 10 eknih zdarma. Všemožného žánru, všemožného stáří, české i zahraniční; zatím jsem si do Kindlu poslala Krátké pohádky pro unavené rodiče a čtu je B., která ovšem zvláštní nadšení neprojevuje 😀

Dnes jsme plánovali výstavu replik korunovačních klenotů na Šestce, ale nepočítali jsme s tím, že bude megahnusně a celá Praha bude v nákupácích. Málem jsme nezaparkovali a museli přebíhat z venkovního parkoviště v dešti, ale klenoty byly fajn a na rozdíl od expozice těch pravých, kam jsem si před deseti lety vystála asi osmihodinovou frontu, jsme se před nimi mohli zastavit a okukovat je, jak dlouho jsme chtěli.

Šestku mi byl čert dlužen, protože je tam Tescoma a jen ve výloze jsem objevila formičky na „vosí hnízda“, jenom to nebyly hnízda, ale stromečky, zvonečky a sněhuláčci! Taky jsem tam v porcelánovém outletu narazila na nádherné vánoční kávové hrníčky. Kdyby se mě dopoledne L. neptal, jestli se o nějaké nemá postarat Ježíšek, ani by mě nenapadlo si jich všímat! Teď budu koukat všude, a to mi ještě z hlavy nezmizely ty z Manufaktury…