Lucie noci upije (a dne nepřidá), vzpomněla jsem si na svoje známé Lucky, ale neměla čas, prostor ani sílu jim popřát. Tenhle post dopisuju až v neděli (ve Stručně vysvětlím) a chtěla jsem se v něm podělit o svoje oblíbené cukroví, i když, za což se omlouvám, ho díky tomu už o víkendu upéct nezvládnete 🙂

Moje oblíbené těsto na linecké má sice debilní popisek s milionem vykřičníků a oproti popisku se s ním pracuje totálně mizerně až tragicky, ale upečené je výborné. Ihned měkké perníčky jsou opravdu instantně měkké, naopak skladováním spíš tvrdnou, takže je na ně ideální čas 🙂 a zázvorky od ailyn nemají oporu v žádném webovém receptu, takže je sem pro zájemce překopíruju – jsou opravdu výborné…

Utřeš 100g másla, přidáš 80g cukru a 100g medu (když je tuhý, roztopit v mikrovlnce), lžíci rumu, do toho 150g polohrubé a 150g hladké mouky, do které zamícháš lžičku zázvoru a půl kypřícího prášku. těsto dobře propracuješ (jak se \“spojí\“, tak asi ještě 3-5 minut hněteš) a necháš hodinu stát. vyválíš plát, vykrájíš, upečeš (na nízkým stupni, mám plyn, tak ti neřeknu, kolik celsiů, odhadem 150). a to je všechno. je to asi na dva plechy (podle formiček, možná i tři) a je to strašně moc dobrý.

V pátek postihla Zličín nejen celodenní smogová mlha a inverze, ale taky fenomén „mrznoucího mrholení“, což v praxi obnášelo, že veškeré stromy a keře vypadaly jako po zásahu berlou Mrazilkou…