Brigitka toho sice spoustu nakecá, ale slova ještě moc nespojuje. Aspoň myslím, protože velkou část jejích (převážně dvouslabičných) slovních výtvorů prostě nerozklíčuju.

„Tak co, půjdeš ven?“ zeptala jsem se dnes při koupání, u kterého jsem výjimečně příseděla. B. se uvelebila na vanové sedátko a s úsměvem pronesla něco jako „něseň“. A asi desetkrát to zopakovala.

„Prosímtě, ona říká něseň, nevíš, co to znamená?“ zavolala jsem na Lvíčka. Za chvíli přišel: „No, ona umí ‚mně se nechce‘, nemůže to být tohle?“ Brigule se rozzářila a potvrdila: „Ňéseňéci!“

A to pak jenom zíráte, kde to ten pidižvík vzal…