Octomilky v kuchyni. Teploty kolem 20 °C, deště a studený vítr. Ve čtvrtek jsme viděli houfující se vlaštovky a v pátek na mě spadl žlutý list. Je to jasný.
Je tady podzim.
Jako jo, trochu brzo, ale příznaky jsou nepopiratelný. Jenom na burčák zatím chuť nemám. Ale to asi souvisí s tím, že nemám chuť skoro na nic.
Byli jsme v Bulharsku. Super týden, kdy jsem nemusela vařit a byla každý den aspoň dvakrát v moři (jako plavat, jen tak šplouchání nepočítám). Děti už jsou velký a jde je nechat na břehu a dát si s Lvíčkem k bójkám a zpátky. První dovolená, kde jsem měla chytrý hodinky a díky tomu vím, že jsem každý den nachodila mezi 15 a 22 tisíci kroků, takže skoro dvakrát tolik co za běžné dny doma (obvykle cca 9 až 13). A pak že rekreace!
Nějak mi zas přerůstají přes hlavu knížky. Počet rozečtených knížek, které jsem za poslední týden aspoň otevřela: 4 papírové, 8 elektronických, z toho 3 dětské, 2 povídkové sbírky, 2 takové holčičí čtení, 1 současná knížka, 1 historická detektivka a 3 non-fiction. Je v tom bordel? Trochu. Čtu až na výjimky hlavně před spaním, takže to bude ještě trvat asi dlouho, ale chtěla bych to zase zredukovat, třeba na 4? 😀 (A to mám v rozečtených ještě pět dalších, na které jsem z různých důvodů nesáhla delší dobu, chm.)
Minulý týden se nám podařilo odvézt děti ve středu dopoledne k babičce (měly tam trávit z prázdnin mnohem větší část, ale rekonstrukce střechy plánovaná na červen se přesunula na skoro celý červenec+srpen) a vyzvednout je až v sobotu po obědě, kdy jsme jeli na zahradu slavit babiččin a Vikiho svátek. Během těch tří dnů jsme zvládli:
- ve středu večer gardenparty u Lvíčka v práci se spoustou super lidí, skvělých konverzací, výborného jídla a pití
- ve čtvrtek večer vyrazit „nájemným“ autem k Břevnovskému pivovaru, dát si pivo na cestu a dojít přes Petřiny a Vypich domů. 30 000 kroků 😀
- v pátek si dát jen „malou“ procházku po okolí (20 000 kroků) s návštěvou nového stánku v parku, ale po návratu stihnout doutník s hruškovicí a nový díl The Grand Tour (Lochdown) na terase – sice jsme se dostali do postele až kolem půlnoci, ale stálo to za to 🙂
- v sobotu dopoledne zvládnout kávu z Čokolaterie Vokovice a procházku po Střešovicích a Kocourkách
A bylo to super, z toho budu asi čerpat hodně dlouho…
PS: 20 let na Nyxu. Hrůza, fakt!
Ja to s tim podzimem tvrdim uz pres 14 dnu, k nelibosti Ema a deti. A kratke rodicovske volno jsme si uz taky strihli, to tydenni nas ceka az na konci prazdnin a to bude teprve ten pravy lanyz v bonboniere:)
No, mělo jich být víc, ale jsme rádi aspoň za to, co je… Přeju dobrou chuť!
Jo, taky to cítím…. no uvidíme. A jak až kolem půlnoci? 😀
No dlouhodobě je nejlepší, když jsme v jedenáct v posteli, jinak se moc nevyspíme… v ten pátek to teda bylo tuším asi až v půl jedný 😀
Noo…. Nevím proč, ale měla jsem pocit, jsi sova:D
Já jsem tak standard, nejlíp se mi spí cca 11-7. Kdyby nebyl svět nastaven na ranní ptáčata, tak možná přirozeně sova i budu, v pubertě mi vyhovovalo do dvou do tří pařit u PC a spát do jedenácti, ale potřebuju nějak existovat a hlavně se aspoň těch sedm hodin vyspat. Zaplaťpámbu na tu večerku třeba 22:30-23 si zvyknout umím, kdybych měla chodit spát v devět a vstávat v pět, to bych si nezvykla.
Po dlouhé době přešlapů a experimentů se spánkovým režimem jsem dospěla k témuž. Pro mou funkčnost je sedm hodin must, ideál je devět, ale to se před „aktivními“ lidmi blbě obhajuje. Nějak nejsem nastavená na ty kecy, co mám ze života, když ho půlku prospím a mně se nechce svěřovat s tím, co to je žít s permanentní únavou. Kdybych ale šla spát v devět, tak jsem ve tři vzhůru a minimálně do pěti neusnu. Což je úplně na prd. Takže 11 to jistí 🙂
Mám to podobně jako F. – nutnost je šest hodin, ideál sedm až osm. Ovšem nepřerušovaného spánku. Ten jsem za poslední rok určitě měla aspoń patnáckrát: Ten stav permanentní únavy je pro jeden z důvodů, proč by druhý dítě bylo no go.
F: pod sedm to nejde, souhlasím. Stačí mi osm, popravdě i sedm a půl, ale jak je to pod sedm, jsem zombík. Jestli chceš argumenty, pořiď si knížku Proč spíme, dá se v ní najít spousta příkladů, proč je spánek důležitý – a když to nezabere, je docela tlustá, takže se s ní dají blbí kecalové utlouct 😀
Ženo, vrcholně lituju. Já sice po probuzení zabírám hůř, ale zabírám. Tak jsem zvládla dvě, ale třetí už by asi bylo smrt, taky z více důvodů.