Byly doby, kdy jsem zakládala svoji identitu z velké části na kafi. Blog z Irska jsem nazvala Irská káva a když jsem otěhotněla a kafe nemohla přechodně ani cítit, založila jsem na něm rubriku Bez kofeinu. Po porodech jsem se ke kávě vrátila, automatický kávovar mi pomáhal přežít den po dni.
Dokud to nepřestalo fungovat. Někdy okolo covidu jsem zjistila, že mi káva zhoršuje úzkosti. A hodně jsem ji omezila, ale pořád jsem pila černý čaj a colu. Protože ty mi, podle pozorování, „nic nedělaly“.
Někdy v první polovině srpna jsme se dostali s L do diskuse o mém (suspektním) ADHD. Argumentoval, že s tím bych se měla kofeinu vyhnout úplně.
Asi třicet let, od doby, kdy jsem začala chodit na gympl, jsem si život bez coly (nejdřív dietní, pak zero) nedokázala představit. Teď se ve mně něco zlomilo. Přes měsíc nepiju colu a kofeinové kafe. A z černého čaje si dělám druháky.
Ne, že by se mi život změnil nějak propastně, ale vlastně mi kofein nechybí, krom dní, kdy se fakt blbě vyspím (a v jednom takovém jsem si asi deci dala, přiznávám. Ale fakt jenom jednou). A vlastně se mi už ke kofeinu nechce vracet.
Tak uvidíme.
Tak držím palce.
Já zas takhle ze dne na den vysadil cukry a všechno normální pečivo a taky to jde ani mi to nechybí.
To vlastně provozuju taky. Ne úplně militantně, ale sladké a pečivo omezuju na minimum. Člověk si zvykne na všechno.
Klobouk dolů. Kofein mám až na úplně posledním místě – zbavte mě šlehačky, bílých křupavých rohlíčků, Plzně a úplně čehokoliv. Ale ráno bez kofeinu je obzvlášť trýznivá představa už tak neoblíbené části dne.
Úplně jsem si představil, jak si ráno ještě v posteli dáváš kafe na rozbušení srdce, pak ke snídani bílé křupavé rohlíčky se šlehačkou, zapíjíš je Plzní a pak teprve vyrážíš do podzimního pološera na autobus.
To je ale krásná, dekadentní představa! 😂
Taky bych to do sebe dřív neřekla. Ale najednou něco přeskočilo a já si řekla, že už nechci. Třeba si časem svátečně dám, stejně jako teď s alkoholem: ten jsem jeden čas taky vynechala a pak mi bylo už vyloženě nepříjemný na ten stav po alkoholu myslet, najednou jsem chápala ty lidi, co jim vadí, že nad sebou pak nemají kontrolu (přitom celý léta jsem to dělala právě kvůli tomu, respektive kvůli uvolnění a zahnání všech možných nepříjemných myšlenek). K tomu jsem se teda ze společenských důvodů nakonec částečně vrátila, ale mnohem svátečněji než dřív.