Držet jeden příspěvek měsíčně se mi fakt nedaří.
Přitom (anebo možná právě proto, že) se furt něco děje.
Vlastně jsem ještě nestihla napsat o loňských letních dovolených. O letošních nemluvě.
Na podzimky jsme byli v Mnichově a Legolandu. Cestou domů jsme se zastavili v Ingolstadtu v Audi muzeu. Bríga trpěla. Potkali jsme tam navíc nějakou stávku.
Bibča jde do plnohodnotné puberty. Osypaný obličej, mastné vlasy a přííííšerné nálady. Občas se jí bojím. Jsem ráda, že nešla na žádný výkonově orientovaný gympl. To bychom se všichni zbláznili.
Odešel Halloween a obchody ztratily poslední skrupule s Vánocemi. Nedivím se jim: od zítřka, tedy úterka, kdy to nejspíš čtete (někdo možná i později), je Štědrý den za sedm týdnů. Pozdravpámbu. Beru tak sportovněji i ty vánoční tašky, co mi dnes přišly z Rohlíku.
Apropó, sport. Pořád se snažím běhat, ale tenhle týden už mi u toho mrzne zadek. Čas na nějaké běžecké termooblečení.
Ráda bych psala nějak epičtěji, ale poslední dobou toho nejsem schopná. Něco mi vycucává ze života všechny příběhy. Nejsem schopná napsat ani blbou vánoční pohádku, nad kterou se zamýšlím už měsíc. Tož tak.
Já mám jeden hack – psát „nuceně“ častěji. Já se k tomu musím někdy dokopat, jak do fitka, ale člověk je pak rád – a příště už to jde mnohem lépe, témata se pletou sama do cesty. Protože furt se něco děje!
Stoprocentně souhlasím, ale těch věcí, z kterých bych si měla udělat rutinu, je prostě nějak moc 😉
Já mám psaní jako prokrastinaci plus píšu, když mám nápad, co je jak droga. Jediný, kdy mě nešlo psát bylo, když jsem si řekl, že budu psát (náhodou taky pohádku). :-/
Kdysi jsem si dělal planingy. Napsal jsem si, co kdy budu dělat, dal jsem tam i to co je jasný, jako jídlo, cesty busem, úklid a tak, jen abych viděl, jak na tom s tím časem vlastně jsem.
Ten důležitej kus byl, že to budu dělat, když nebude něco urgentnějšího. Takže když jsem byl inspirovanej a šlo mi psaní, tak jsem dělal radši to, Když přišel kámoš, tak jsem planing nechal plavat atd. Ale pořád byla spousta věcí, kde mě to trochu popostrčilo. Zajít na úřad, kterej může počkat, probrat papíry/files, co můžou počkat, učit se něco, co budu potřebovat až za měsíc.
Dal jsem tam i věci, na kterejch mi moc nezáleželo (kreslit Marilyn Monroe), takže jsem měl co nechat plavat bez výčitek.
Hlavní užitek byl, že když už tam něco je zapsanýho, tak jakoby to bylo, tak se pak nebudu stresovat teďkon, protože to je třeba na příští úterý.
Druhá věc je, že se ti snadněji někomu řekne, „já už musím jít, potřebuju dělat to a to“. Sice to úplně nepotřebuješ, ale když máš planing na tejden, tak víš, že když to neuděláš, tak to budeš muset naplánovat znova nebo nechat plavat něco jinýho a dotyčnej za to nestojí.
Třetí je, že když máš takovou tu prokrastinační náladu, tak místo aby jsi se šla podívat na socky a youtube, tak jdeš teda radši umejt lednici, protože i to je dobrá prokrastinace a je to v plánu a nepříjemný povinnosti jsou až na zejtra.
———–
Na jednom kurzu jsme měli učitele scénáristiky a taky nám říkal, jak začal. Chodil do práce a tak si řekl, že si vyhradí hodinu denně na psaní. Dal si to ráno v 5, protože jindy neměl čas. Hlavní pravidlo bylo NEDĚLAT NIC JINÉHO. Inspiraci si naplánovat nemůžeš, ale aspoň nejdeš v psací době dělat karbanátky.
No a když takhle hodinu koukáš do prázdna a nic jinýho dělat nemůžeš, tak tě ty dobrý věci pak napadnou třeba v autobudu nebo na poradě a to je to důležitý. – Ten učitel tehdy napsal scénář, nakonec ho neprodal, ale dostal zakázku na jinej scénář a tak začal kariéru.
Na youtube je video Easiest Way To Start A Screenplay – Naomi Beaty.
Radí psát tak, jak to jde nejsnadněji a nejzábavněji a když člověk neví tak neradí začít rovnou psát nebo napřed udělat ostnovu atd. Její rada je napřed psát všechno, co o tom víte. Ne, co bude přímo v příběhu, ale co náte rádi o takovejhle příbězích, všechno inspirující, postavy a jejich minulost, něco, co se přihodí. Asi taky nálady, melodie, nějakej záběr atd.
To je zase takový psaní nepsaní, ale ono to při tom vykrystalizuje, i když příběh bude nakonec jinej. Ale pak navíc můžeš začít znova s tím, co jsi nepoužila zas jinej příběh.
Četl jsem, jak zamlada Tarantino napsal nějakej strašně dlouhej a komplikovanej scénář a pak z něj vybíral jednotlivý příběhy pro normální scénáře.
A.P.
Já měla představu napsat jeden článek za 14 dní. No, nějak mi to nevychází , jsem asi špatný manažer svého času a to jsou přede mnou Vánoce 🙂
Chápu velice 😁