Nestíhám blogovat, co bych chtěla. Brigule zas nějak haluzně spí, takže když spí, chci spát taky, a když nespí, chce buď u všeho asistovat, nebo „pahů“, což obojí znemožňuje práci s klávesnicí. Jeden blogpost mám rozepsaný od minulého pondělka, druhý od úterka a než se k nim dostanu, budou působit strašně recyklovaně. Áchjo.

V úterý přišla rostoucí židle a druhý den už na ni uměla bez pomoci vylézt. Boží věc. Večer jsem měla v mateřském centru kurz první pomoci – místy to bylo docela drsné, třeba když zdravotnice popisovala konverzačním tónem, co když vám dítě propadne skleníkem nebo spadne do ohně… Ale vcelku to považuju za užitečné, dozvěděla jsem se, co obnáší tlakový obvaz nebo k čemu je dobrá termofólie, za dvě stovky dobrý. Mimochodem, když se vám stane fakt něco vážného, volejte 155, na 112 sedí hasiči a ti vás potom, co si všechno vyslechnou, stejně budou přepojovat na záchranku a ztratíte klidně 3-4 minuty.

Minulý týden jsem zapomněla napsat, že jsem Lvíčkovi koupila knížku Nauč se kreslit – vadilo mu, že když si s Brigulí kreslí, nebývají zvířátka apod. moc k poznání. Záměrně jsem vzala knížku pro děti, nepotřeboval nic sofistikovaného, ale jednoduché návody na jednoduché předměty a postavy. Zatím je spokojený 😉

Ve středu jsme využili „šťastné hodinky“ ve Starbucksu a sešli se v Metropoli na 1+1 frappuccino zdarma (já nové kokosové, L. cookie crumble). Byla jsem tam s B. asi hodinu předem, kupovala dárky pro tchána a jídlo a nějaké věci na sebe (pro ni) – a nějak jsem se poprvé byla schopná nestresovat, jestli/že vylézá z kočárku a kvílí. Když jsem potřebovala, aby tam byla, zpacifikovala jsem ji něčím k jídlu; v Sbuxu jsem ji vyndala a ona lítala okolo kavárny. Občas jsem za ní vyběhla, když někoho otravovala nebo se dostala moc daleko, ale vůbec mi to nevadilo a bezvadně jsem si to užila. Je super, že už ujde i několik desítek metrů, třeba i po schodech nebo terénem, aniž by si nabila čuňu 😀

Koupila jsem si po dlouhé době časopis o vaření. Poprvé vědomě bez ambice něco z něj reálně uvařit, chtěla jsem si u něj jen odpočinout, pokochat se obrázky, možná se trochu inspirovat… ale všechno pod heslem „nemusííím“. Je to fajn 😉

Pamatujete, jak jsem zasazovala bylinky…? Ten zbytek, který aspoň částečně vzešel (a nezplesnivěl v kelímkách od kafe z McD), dopadl takhle:

Na dalších pár let si myslím dám s pěstováním čehokoli pohov.

Čtvrtek – smrtelný vedro, v pátek kroupy jak cvrnkací kuličky. Večer jsme nemohli uspat, tak jsme naložili pidižvici do auta a jeli volit 😉 volební místnosti byly pusté, tak jsem zvědavá (mírně), jak to vlastně dopadlo. Celkem málokdo z mého okolí byl volit, všem je Brusel tak nějak ukradený.

Včera jsem měla svátek – pár lidí mi popřálo (ještě jednou díky), od Lvíčka jsem dostala degustační sadu od Doubleshotu… a zjistila, nebo spíš si ověřila, že nám asi odešel termostat u pressovače a espresso z něj tím pádem prakticky není pitelné. Nejspíš zkusím reklamovat (má asi rok a půl), odegustovat na french pressu… a zapřemýšlet o budoucím řešení kávové otázky. Vypadá to, že o pákovém kávovaru pod patnáct tisíc nemá (dle kávofašistů) vůbec smysl uvažovat, french press mi nechutná a na nějaké skleněné a jiné bazmeky mě neužije. Uvažuju dokonce o tom, že si zajedu k L. do práce ochutnat Dolce Gusto, jestli by mi to nestačilo…

Odpoledne jsme vyrazili všichni tři do společnosti – moje svědkyně ze svatby „slavila“ nástup na mateřskou a já se u toho svezla s oslavou svátku 🙂 Dostala jsem kytičku a krabici Rafaella a hrozně fajn jsem si popovídala. Hanka je typ člověka, s kterým nemusíte souhlasit, ale cítíte se u toho naprosto v pohodě – možná i líp, než když se shodnete s nějakým joudou 😀 Brigča byla naprosto reklamní dítě, krámovala poděděné hračky pro Hančino miminko, pak si kutálela s gymnastickým míčem, občas zakousla okurku nebo piškot a po rozkoukání se na všechny usmívala. Kromě hostitelky přišla ještě jedna těhotná kamarádka a popravdě jsem myslela, že mě to bude svádět opatřit Brigušce sourozence. K mému překvapení se stal prakticky opak: byla (a to celý víkend, až na to, že zas mizerně spí) tak úžasná, hodná a sladká, že jsem si začala pohrávat s myšlenkou mít jen ji a věnovat se jen jí… tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne 🙂

Taky jsme tam vzali vánoční crackery z Markse&Spencera s party odznáčky. Ránu to dělá decentní, odznáčky pěkné, skládací korunky dejme tomu, ale ty vtipy…

Děkuju Marcele za tip na radlery Zlatopramen – sama od sebe bych si je nejspíš nekoupila, protože jejich pivo mě nenadchlo, ale jsou fakt dobré a chutnají o hodně míň chemicky než od Staropramenu (a nejen že chutnají, taky v nich žádné chemické srágory nejsou). Pomeranč se zázvorem byl tak standardní, citronový výborný, ještě mě v lednici čeká grep 🙂

Dnes odpoledne mi přijela přát (skoro) celá Lvíčkova rodina, dostala jsem kávu, koření, korálky na krk, zapékací mísu a další drobnosti, a večer jsme šli s B. poprvé na velký okruh bez kočárku. Ušla s minimem fňukání víc než dvoukilometrový okruh, fakt jí tleskám… ale přiznám, že ty golfky by se k tomuhle účelu možná celkem hodily 🙂

A příští týden by měla přijet moje maminka a přivézt mi dračí truhlu! 😀 Přes zimu jsem Sodastream skoro nepoužívala, ale teď se začátkem léta je žízeň veliká a touha mít v lednici několik různě ochucených lahví byla neodolatelná, takže když přišel dotaz, co by mi udělalo radost k svátku, měla jsem odpověď…

PS: a kdybyste sháněli motivační plakáty v češtině, mám tip – podívejte se na Číču v kleci 😉 Já mám v plánu pořídit si tenhle, ale až příští týden, protože už takhle budou rodinné výdaje za květen astronomické…