Plánovat si s mrnětem zhlédnutí filmu, to je komplikované, i když zrovna není v kině. Pidižvík vyžaduje pozornost, krmení, přebalování, hraní, ukládání… a když konečně usne, máme sílu tak stěží na dvacetiminutový sitcom. Ale po Thorovi jsme dostali chuť podívat se na Avengers a vzhledem k tomu, že byla po jídle, přebalená a docela hodná, jsme se rozhodli odkoukat kus ještě před večeří. Vzali jsme si do postele notebook, dítě a pár hraček a na střídačku mimino zabavovali, takže nám ani moc nedevastovalo klávesnici. Když toho asi po půl hodině začala mít dost, film jsme pauzli a já zkonstatovala, že pro tuhle chvíli jsme se dodívali. Lvíček si ale pochvaloval: „Byla hrozně hodná, já jsem happy!“ Vzal můj komp, aby ho odnesl zpátky na stůl, a když ho, rozžhavený, zvednul, dodal: „Ale tvůj notebook není. Ten z toho sere větráčky.“ 😀