Období od pátku od večera do soboty do večera bylo úplně strašně super, až jsem se těšila, jak budu psát blog. Sobotní noc byla ale tak strašná (a neděle v nastoupeném trendu pokračuje), že nemám vůbec sílu, připadám si jak v kocovině a svaly se mi třesou únavou, a místo psaní bych nejradši hebla na gauči. Ale je neděle a čas na přehled.

Dneska to bude hodně o Briguli. Za poslední týden totiž udělala neskutečné pokroky – rozumí strašně moc věcem, na spoustu z nich dokáže reagovat (třeba „přines auto“ nebo „běž do koupelny“), občas dokonce poslechne zákaz, umí si sama brát kousky jídla a včera mi poprvé udělala „malá malá“ tak, že jsem z toho neměla modřinu 😀 Taky je to asi fakt Irka, protože na psy dělá „hu hu“ místo „haf haf“ 🙂

V úterý jsem si vtipně při vstávání z hrací dečky zablokovala záda, L. mi je srovnal. Nastotisíckrát díky!

Ve středu jsme byli v Hradci a asi zas dlouho na nějakou delší cestu s prckem nepojedeme. Praha byla v naprosto katastrofálním stadiu průjezdnosti ráno i odpoledne, dítě se vykrucovalo ze sedačky a řvalo. Jinak ale návštěva veskrze příjemná a setkání s Puffiním Matýskem ji nakoplo tak, že do konce týdne začala z občasných dvou krůčků regulérně chodit. Apropó dva krůčky: myslela jsem, že většina dětí udělá první kroky tak, že je jeden rodič vyšle do náruče toho druhého – Brigule je udělala do strany jako krab, odnikud nikam, jen s hračkou v puse.

Haluz číslo jedna: zase jsme v Hradcí našli na ulici řepu, stejně jako před rokem 😀 Haluz číslo dvě: při čtvrteční večerní procházce jsme u hřiště narazili na ženskou se psem. Jsou tam cedule Zákaz vstupu se psy, tak L. začal, jestli jako ví, co ta značka znamená. Ona takový „what? I don’t understand“, tak jí to vysvětlil anglicky, začla se vymlouvat, že nejde DO parku, ale jenom PŘES park, a když nedal pokoj, tak najednou odsekla „vyser si voko, idiote“?! 😀 A třetí haluz včera – Lvíčkova teta (žena tchynina bratra) měla v laborce na rozboru Brigitčinu moč, kterou se nám minulé pondělí podařilo odebrat (a tenhle pátek tam byl L. s druhou a poslední zkumavkou: „Xxxkovejm se to konečně podařilo!“ vítaly ho v ordinaci málem fanfáry, pche.)

Koukáme na Love Actually. Po kouskách. Včera třičtvrtěhodina, dneska třičtvrtěhodina a zejtra máme smůlu, protože L. letí na týden do Dubaje. Až se vrátí, měla bych mít napečeno, uklizeno, rozvěšené adventní dekorace a nakoupené dárky.

Lol.