Skeče předadventní

Devátý měsíc je pro mě náročný. Nedokážu, nebo spíš nechci se na nic dlouho soustředit. Půl roku jsem si syslila e-knížky, až na ně budu mít klid, a když mám, nemám chuť rozečítat nic delšího než dvoustránkový článek v časopise. Seriály jsem omezila na dvacetiminutové sitcomy a i ty jsou na mě kolikrát moc dlouhé. A sepisovat něco delšího, no to už vůbec, i když naše říjnová minidovolená na Malé Skále by si minimálně jeden blogpost zasloužila. Ale jsou tu skeče. Skoro vždycky. Až jednou nebudou, to teprv bude špatné 🙂

Poslední týden byl ve znamení pečení cukroví; taky už máme zpracovaná všechna těsta, jen chybí ozdobit perníčky. V průběhu výroby jsme se domlouvali na něčem s formičkami a já zašumlovala a pojmenovala je „foumičky“ – ve stylu Kaiserova a Lábusova „Vudi“. „Foumičky, to jsou pěnové formičky,“ dodal novotvaru praktické využití L.

„Rozmaž si bradu,“ žádal mě Lvíček o rozetření zbytku krému na bradě.
„Funkce Blur?“ neodolala jsem nahrávce.
„Funkce Blair Witch,“ vrátila se mi smeč.

„Ty jsi kamambér,“ konstatovala jsem (já vím, že nelogicky, ale prostě si občas říkáme nesmysly, které nás napadnou při pohledu na běžné součásti okolního světa) při přípravě snídaně.
„To je nějakej speciální medvídek?“ potěšil se L.

„People killing, people dying, tra la la la la la la,“ zpívala jsem si v dobrém rozmaru odposlechnutý song z rádia, aniž bych uvažovala o významu. Lvíček reagoval trochu překvapeným smíchem: „To zní, jako když z toho máš radost!“

V minulých týdnech jsme taky uvažovali o nákupu vlastního bytu – buď panelákového k rekonstrukci, nebo naopak novostavby; poslední kandidát byl byt v developerském projektu v Horních Měcholupech. Nakonec jsme ho nevzali, protože v sousedství se nachází nejen frekventovaná Hornoměcholupská, ale taky rozlehlé nákladové nádraží a překladiště nákladních kontejnerů z vlaků na kamiony (a v budoucnu možná taky odbočka z dálnice), byť oddělené vznikajícím protihlukovým valem. Trošku nám z toho hrabalo – kdybychom si řekli, že to vydržíme, měli bychom krásný nový byt na dopravně slušně dostupném a dobře vybaveném místě, a to za hodně dobré peníze. Ráda bych dodala, že poslední dobou spím hojně obložená polštářky. Jednou po příchodu do postele jsem zjistila, že si Lvíček postavil mezi svojí a mojí půlkou postele z polštářků… protihlukový val 😀

(O tom, že nám hrabe, svědčí i fakt, že jsem původně napsala „protihlukový bar“…)

Příspěvek byl publikován v rubrice Skeče a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “Skeče předadventní

  1. „Ty jsi blogla, viď?“ zeptal se mě Lvíček asi hodinu po dopsání. Po mém přisvědčení si šel sednout k notebooku, otevřel blog a rezignovaně zkonstatoval „Jé… to je zase vo manželovi“ 😀 😀 😀

  2. 😀 😀
    počkej až se bude stěhovat do obýváku kvůli hluku… nebo do baru.
    prodáváme byt na Hájích, nechcete? 😀

    • tak řekli jsme si, že to na chvíli odsuneme, než si vůbec srovnáme, co budem s miminem potřebovat… ale můžu se mrknout 😀

Napsat komentář: quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.