Pořád 2v1

Tak nějak mě tempo zkracování a otevírání čípku týden po týdnu tak vypsychovalo a zároveň namlsalo, že jsem měla pocit, že budu rodit nejpozději 39+0, což bylo v pátek. Furt jsem se sledovala, hlavně v noci, blbě se mi spalo a párkrát, když přišla zhruba půlhodina tvrdnutí břicha v poměrně pravidelných intervalech, jsem si říkala, že asi pojedem… Ale ne, v mamahotelu je prý dobře, takže jsem rezignovala a s chmurnou představou jedné známé z internetu, která měla asi před čtyřmi lety termín 8. prosince a rodila po třech neúspěšných vyvolávacích pokusech 22. císařem, jsem pro změnu přestala na porod myslet vůbec. Beru to jako vesměs nepravděpodobnou věc a koupila jsem si barvy a štětce, abych stihla ještě do Vánoc namalovat obraz na plátna, co jsem si pořídila pár dnů po příletu v Lidlu 😀

Chodila bych klidně na túry a jezdila na výlety, ale padla jednak kosa a jednak advent, takže na výšlapy to s mojí bundičkou do pasu prostě není (leda bych si pořídila ledviňák, ale ony člověka po pár desítkách minut začnou studit i ostatní části těla) a výlety autem by byly vcelku monotematické. Já mám Vánoce ráda a vy to víte, ale ohledně adventních akcí a trhů… prostě stromeček, x stánků s dárky, které už mám dávno nakoupené, a svařák, který si nemůžu dát ani já, ani řidič. Když je to deset minut metrem, proč ne, ale plácat benzín kvůli tomu, abych se prošla mezi překližkovým betlémem? Ani já nejsem takový milovník adventní atmosféry.

Naštěstí začínají po asi půlroce, kdy jsem si v kině fakt nebyla schopná vybrat NIC, dávat i poměrně zajímavé filmy (Atlas mraků, Argo a čert to vem, s větší než nulovou znalostí západních svátečních atributů bych zvládla zkouknout asi i Legendární partu) – a my máme kino dvě minuty autem (nebo patnáct minut pěšky, ale jak už jsem zmiňovala, ty mrazy…) a možnost chodit ve všední den na odpolední představení – co chtít víc. A jednou za týden vyjížďka do Mělníka, kam už teď můžem i po dálnici. On se ten program najde a já si nenechám advent zkazit tím, že mám břicho jak Buddha a pocit, že mi zůstane už navěky 😀

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.