Briguš se nám rozkecala. Všimla si toho i paní doktorka na pondělní prohlídce – skoro pořád si teď něco brouká a my se smějeme, když její zvuky připomínají slovo zrovna zapadající do situace. Třeba včera po koupání si kýchla a na naše „hepčík, zdravíčko“ reagovala spontánním „ekík!“ Na líčení, jak se v noci pokakala, my ji šli vykoupat a tatínek už neusnul, takže jel dřív do práce… zase odpověděla účastným „eiija“ (jejda!).
Taky už udrží chrastítko, čím dál častěji se usmívá a dneska několikrát „zamávala“ babičce na Skype. Jsme z ní všichni celí vedle… 
Přikládám dvě spící růžovky…
ňuňám ji furt, musím si to užit, než se začne bránit
Bože můj, děsně jí to sluší, hotovej andílek. A zas vyrostla!
děkujem… jo, takhle je to andílek, ale dokáže i řádit
ale vyrostla, podle mě strašně! 
nádherná, aj ja chcem!
naveď Lilly, ať chce po taťkovi sestřičku
a ty nohy ve vzduchu nebo se mi to zdá ? Ale je kouzelná povedla se
má, no, je to akrobatka
děkujem!