Brigit má za sebou první Velikonoce – dostala symbolicky pomlázkou přes plínku a já jsem za ni „zaplatila“ tatínkovi čokoládovými vajíčky 😉 Letos jsem se nedostala ani k barvení, ale aspoň jsme upekli dva beránky a dva (nekynuté tvarohové) mazance. Na Velikonoční neděli jsme byli u prababičky, v pondělí pěkně zalezlí doma – ještěže na pražských sídlištích koledníci nechodí 🙂
Jak se má Brigitka:
Začala se přitahovat na podaných prstech – ne, že bychom ji zvedali, přitáhne se až skoro do sedu sama a hrozně ji to baví. Hrozně se rozpovídala. Ukecaná byla od chvíle, kdy se naučila vyluzovat nějaké zvuky, ale poslední dobou je to extrémní. Už si umí sama podat hračku, kterou má v dosahu (třeba když leží na podložce nebo v postýlce), a ráda by se přetáčela, ale zatím neví, jak na to.
Jak se máme my:
Jirka začal pracovat z domova – první den jsem měla nervy z každého Brigitčina zakníknutí, potom jsem zjistila, že vytrénovaný z openspace tyhle zvuky do nějaké hlasitosti vůbec nevnímá a od té doby pohoda. Je aspoň po ruce při náročných případech přebalování, v rámci „cesty na oběd“ pomůže Brigit zabavit, když je nespokojená zrovna při vaření, a aspoň zas obědváme spolu 🙂
Blíží se moje narozeniny. Všichni chtějí tipy na dárky a mě nic nenapadá. Je to patetický, ale stačí mi teď ke štěstí spokojená dcera a mít co jíst. Ani bezdětné jistoty typu knížky, lahev vína nebo lístky do divadla nefungují – druhé dvě z jasných důvodů a knížek mám ještě poměrně dost v zásobě, papírových i elektronických; nepřečetla jsem zatím ještě zásoby od Vánoc, takže proč hromadit. A tak mě to babičkovské „já nic nechci, já nic nepotřebuju“ celý život štvalo! 😀
Moje vlasy jsou už měsíc všude. Nacházím je v posteli, v podprsence, na podlaze, v umyvadle, v jídle, v klávesnici, na mezizubním kartáčku nebo v Brigitčině plínce. Beru vitamíny, piju mlíko a snažím se to přežít. Vtipné je, že poslední dobou začala olysávat i Brigitka, takže jediný, kdo u nás teď neplešatí, je Lvíček 🙂
Jak koexistujeme:
Začal se nám ustalovat nějaký denní režim. Mezi šestou a sedmou vstávat, krátký spánek dopoledne nebo kolem oběda, kolem druhé procházka a potom často ještě výtuh v kočárku v předsíni a mezi devátou a desátou jít spát. Samozřejmě jsou extrémy, někdy spí za celý den dvacet minut po obědě v kočárku, někdy po budíčku v půl osmé vytuhne v půl jedenácté, v poledne se nají a zase spí třeba od dvou do pěti. Teď se vším zamávala změna času (usínání před desátou jsem ještě dávala, před jedenáctou už mě likviduje), ale za dnešek se zdá, že by se to mohlo ustalovat zpátky. Během noci se už naštěstí budí jen poměrně zřídka, což ale pochopitelně nechci zakřiknout 😉
Poslední cca dva týdny zimy už nám fakt lezou na mozek – absolutně jsem zlenivěla, svoji obvyklou procházku do Metropole, kterou jsem dřív dávala čtyři dny v týdnu, dám teď stěží jednou nebo dvakrát, jinak jen obkroužím sídliště a zase jedem domů. Nějak mi dochází energie, hlavně o víkendech bychom se rádi dobili nějakým couráním v přírodě, čekají na nás parky, hrady, zoologická – a místo toho je furt kosa, že se člověku nechce ven na víc než půl hodiny, sníh nebo mokro nebo zmrzlo a HNUSNĚ. Přestávám věřit, že nějaké jaro vůbec přijde… (Mimo jiné, Brigitka dorostla do zimní kombinézky, kterou jsem už nemyslela, že vůbec využije, a aktuálně hrozí, že z ní vyroste, než se stihne oteplit… :))
Chci i nějaký fotky na bříšku, prosím 🙂 Je moc fajn, že je teď Lvíček doma a že mám to takhle pěkně klape. A poznámka s vlasy mě rozesmála 🙂
děkujem, all, pár fotek máš vedle 🙂
Tvoje Brigitka je rozkosna! Ty kukadla – za par let s nimi bude pekne carovat. Vypada, ze je to pohodarka, i kdyz se umi pekne mlit. A kdyz je tata doma, tak je hnedka lip. Typoska nastesti diky sve praci se mnou taky muze nekdy zustat. A rano pracuje z domova. Slouzi pak dve sichty – praci a Erwina. Ja zatim spokojene dospavam, co jsem za noc nestihla. Pekne jsem si to zaridila.
Jo a ty vlasy. Mam to uplne stejne. Jsou vsude. Varim s vlasama v culiku a obcas se do jidla taky nejaky dostane. Nastesti jsem ho zatim vzdycky objevila uz behem vareni. Hruza! Erwinovi se taky pomalu ztraci a Typoska… no, pokud jsi videla jeho fotku, tak vis, ze ten (uz) o ne neprichazi. 🙂
no, už jsem doufala, že jí nevypadají, nějak je mi jí líto víc než sebe 🙂 a moc děkujem!
Jo, a k tomu darku k narozeninam. Ja si posledni dobou oblibila poukazky – treba do Marks&Spencra. Muzes tam neco koupit sobe, pro mimi, nebo nejakou dobrotu pro vas pro vsechny. Maji neomezenou platnost, takze si muzes s vyberem dat nacas. A pak treba dat i tu lahev vina…
to je prima nápad, díky za tip 🙂
sobecky mě zajímá jestli má stále chlupatý uši 🙂 naše dítě to má taky uši a záda a nějak se to ne a ne ztratit :-))
na padání vlasů se strašně netěšim 🙁 já posledně nerozumně začala brát nějaký vitamíny a během měsíce jsem díky B-čku a zvýšený chuti k jídlu nabrala sladkých 6 kilo :-/ jsem poučená
no to je vůbec záležitost, beru pangamin, protože se mi kromě těch vlasů dělá už asi měsíc dokola koutek, a mám taky pocit, že jsem začala přibírat, to je radost teda :-/ Hele, na uších chloupky už mi přijde, že dost mizej, ale až v poslední době – kolem tří měsíců určitě ještě byly. Zato nad zadkem je furt chlupatá jak chlap 😀
juch, takže chlupy s náma ještě nějakou chvíli zůstanou :-))
ja se nepamatuju co jsem brala, ale vim že to bylo drahý jak bejk a k ničemu