Většina lidí se třicítky trochu děsí. Ve dvaceti a ještě předtím jsme třicátníky brali – převážně jako vykopávky, a pokud byl někdo ochoten uznat, že i třicetiletí jsou ještě jakžtakž důvěryhodní lidi, aspoň si o nich soucitně myslel, že mají veškerou srandu za sebou a čeká je už jen ta hypotéka, pár harantů na krku a ostatní pozitiva a sociální jistoty.

Místopřísežně prohlašuju, že rok od třiceti do jednatřiceti byl pro mě ten nejlepší v životě. Celý jsem ho strávila s Brigitkou – že jsem těhotná, jsem zjistila asi dva týdny před narozeninami. Byla jsem v Disneylandu, na Mallorce, mezi tím vším v Irsku, pracovala jsem pro Google. Pak jsme se vrátili, porodila jsem a čtyři měsíce už mám možnost mazlit se každý den s miminkem, čehož hojně využívám 🙂

Spousta lidí mi popřála, dostala jsem krásný dárky – od Lvíčka cédéčko Robbieho, po kterém toužím od návratu, decaf ze Starbucks a knížku o šití, protože se chci naučit sem tam něco spíchnout pro Brigitku. Pak si vzpomněl, že má vlastně ještě jeden dárek ve sklepě – a vrátil se s šicím strojem, čímž mě fakt zaskočil (domlouvali jsme se na skromných dárcích v rámci šetření na byt a koupě stroje byla v plánu někde v mlhavé budoucnosti).

Odpoledne přišla maminka, přinesla taky pár dárečků, potěšila se s vnučkou a asi dvě hodiny jsme si povídaly, zatímco Lvíček pracoval (tvrdí, že jsme ho nerušily, tak doufám že nekecal :)). Před obědem mi skočil pro tulipány, před večeří jsme společně zašli do Intersparu pro medovník a svíčky; nezastihnout nás cestou dost silná přeháňka, asi by dnešek byl příliš ideální na to, aby byl vůbec reálný :). Brigitka mi dala dárek svým vlastním způsobem – byla celý den úplně neuvěřitelně hodná, prospala večeři (grilovaná křidýlka, od kterých by se fakt blbě vstávalo) a ani dnes nekakala :D. Netvrďte mi, že miminka nic nechápou.

Jestli takovéhle budou i příští roky, budu skoro naštvaná, že jsem nebyla třicátnice od narození.