Jednatřicet

Většina lidí se třicítky trochu děsí. Ve dvaceti a ještě předtím jsme třicátníky brali – převážně jako vykopávky, a pokud byl někdo ochoten uznat, že i třicetiletí jsou ještě jakžtakž důvěryhodní lidi, aspoň si o nich soucitně myslel, že mají veškerou srandu za sebou a čeká je už jen ta hypotéka, pár harantů na krku a ostatní pozitiva a sociální jistoty.

Místopřísežně prohlašuju, že rok od třiceti do jednatřiceti byl pro mě ten nejlepší v životě. Celý jsem ho strávila s Brigitkou – že jsem těhotná, jsem zjistila asi dva týdny před narozeninami. Byla jsem v Disneylandu, na Mallorce, mezi tím vším v Irsku, pracovala jsem pro Google. Pak jsme se vrátili, porodila jsem a čtyři měsíce už mám možnost mazlit se každý den s miminkem, čehož hojně využívám 🙂

Spousta lidí mi popřála, dostala jsem krásný dárky – od Lvíčka cédéčko Robbieho, po kterém toužím od návratu, decaf ze Starbucks a knížku o šití, protože se chci naučit sem tam něco spíchnout pro Brigitku. Pak si vzpomněl, že má vlastně ještě jeden dárek ve sklepě – a vrátil se s šicím strojem, čímž mě fakt zaskočil (domlouvali jsme se na skromných dárcích v rámci šetření na byt a koupě stroje byla v plánu někde v mlhavé budoucnosti).

Odpoledne přišla maminka, přinesla taky pár dárečků, potěšila se s vnučkou a asi dvě hodiny jsme si povídaly, zatímco Lvíček pracoval (tvrdí, že jsme ho nerušily, tak doufám že nekecal :)). Před obědem mi skočil pro tulipány, před večeří jsme společně zašli do Intersparu pro medovník a svíčky; nezastihnout nás cestou dost silná přeháňka, asi by dnešek byl příliš ideální na to, aby byl vůbec reálný :). Brigitka mi dala dárek svým vlastním způsobem – byla celý den úplně neuvěřitelně hodná, prospala večeři (grilovaná křidýlka, od kterých by se fakt blbě vstávalo) a ani dnes nekakala :D. Netvrďte mi, že miminka nic nechápou.

Jestli takovéhle budou i příští roky, budu skoro naštvaná, že jsem nebyla třicátnice od narození.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u “Jednatřicet

    • nestraš ještě, já si chci ještě pár měsíců užít miminko 😀 jo, byl to fakt výbornej den (a celej rok), děkuju!

  1. Pamatuju si, jak mi v devatenácti připadali jako vykopávky lidi, kterým bylo 25. Kde jsou ty časy 😀
    Tak dodatečně přeju všechno nejlepší! 🙂

  2. Jani já dodatečně gratuluji k narozeninám! Ať malá hezky roste a nezlobí a ty ať máš většinu dní ve stylu toho narozeninového 🙂

    Když mi bylo nějakých 13 a byla jsem na chatu na Alíkovi, přišli mi 18letí takoví už staří a moudří. V 18 jsem poznala, že ten věk moudrost rozhodně neznamená. Možná bych i dneska 30 považovala za už „staré“ dospělé lidi, ale vzhledem k tomu, že M. je v téhle kategorii a potkávám se s jeho kamarády, tak vidím, že ani 30 nic neznamená 🙂

    • děkuju moc 🙂 ne, není to věkem, někteří lidi můžou být puberťáci i v padesáti 😀 ale tak nějak jsem se příjemně uklidnila, trochu víc se znám, jsem sebejistější… fakt paráda proti dvaceti nebo, nedejbože, šestnácti 😀

    • děkuju 🙂 ať klidně kaká, jak potřebuje, ale může to odpustit třeba u doktorky, ne jako dneska 😀 v to šití ale doufám! 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *