Potažmo dětma. Dnešní příspěvek je už z 19. 6., ale nějak jsem se až teď dostala k tomu ho postnout.
Nejsme možná jedinej živočišnej druh, kterej si domestikoval nebo ochočil nějakej jinej – stačí si vzpomenout na starouše Ferdu Mravence a mravenčí kravín obydlenej mšicema. Ale jsme nejspíš jedinej, co chová jiný živočišný druhy jako domácí mazlíčky, co se maj pomalu líp než některý lidi, a určitě jedinej, jehož příslušníci někdy preferujou jinej živočišnej druh nejen před svým vlastním, ale i před vlastníma příbuznejma.
Geneticky a evolučně je to úplně absurdní, to tady asi nemusím vykládat. Každej organismus má zakódovanou potřebu uchovat vlastní druh, a když nemá, je z evolučního hlediska defektní. Nikdo neříká nutně se rozmnožit sám, ale aspoň to podporovat. Bez ohledu na to, jak moc nesnášíte lidi, vězte, že psem se nikdy nestanete. (A nedělejte si iluze, že by vás ten nejlepší přítel nevohryzal, kdybyste vás kleplo a zůstali jste s ním zavřený v bytě.)
No a největší rozcapenost je preferovat zvíře před vlastní rodinou nebo ho mít jako důvod, proč žádnou nezakládat. Abysme si rozuměli: je v pohodě vědět, že třeba v nejbližší době chci kočku nebo psa namísto děcka, protože na to nemám psychicky / materiálně / vhodnýho partnera atakdál. Je samozřejmě správný se na zvířecího kamaráda nevysrat, když pak třeba nějaký to mimino přijde. Ale zvíře, jakkoli může člověka milovat a dělat mu příjemnou společnost, bude vždycky jenom zvíře. Zástupce jinýho živočišnýho druhu, kterej si (až na některý nalezenecký výjimky) život s váma nevybral. Nikdy se nenaučí mluvit a hovna po něm budete sbírat do smrti.
Je to sice starší příspěvek, ale nedá mi to:o)
Máš naprostou pravdu. Sama mám dva kocoury a občas na facebooku nebo jinde nahlídnu do nějaké té kočičí komunity. Fakt, že někdo používá zdrobněliny a chovatelský plurál („do tohohle záchůdku se nám kakat nechtělo“, „jdeme na kastraci“, „tuhle konzervičku nepapkáme“) je ještě k smíchu. Nad tím, že někdo kočku krmí výhradně masem, pro které není líný dojet si do Drážďán, ještě přimhouřím oko, fajn, když na to má a je to jeho koníček. Ale děsivý je, kolik lidí se dobrovolně stalo otrokem vlastního zvířete, že se najdou lidi, co třeba hrdě prohlašují, že kvůli kočkám nikdy nejezdí na dovolenou nebo nikde nezůstávají přes noc, a tazatele, co položí dotaz, jak zabavit kočku, která bude doma dva dny sama, div nevyobcují jako tyrana.
Na druhou stranu – rostu z otázky, jestli mám ty kočky místo dětí. Proč jako?
A pak bych lískala ty ženský, co dávají kočku pryč v okamžiku, kdy spatří na testu dvě čárky, protože umírají hrůzou z toxoplazmózy a jsou líné si o tom něco přečíst (asi žerou kočičí hovna nebo co), nebo kočku dávají pryč preventivně, protože co kdyby se jim pokusil mimino zalehnout (proč by to proboha dělala?).
Ono není dobrý se pominout ani z těch dětí, to bude nejspíš prostě už v povaze. Ohledně otázky na kočky místo dětí, to jsem taky nikdy nechápala, minimálně pokud je dotazovanému pod 40 (a vlastně ani jinak ne, vždyť to je každýho věc a co je komu do toho, jestli děti mít nemůže nebo nechce nebo nemá s kým a jestli má kočky k uspokojení mateřskýho pudu, nebo prostě proto, že má rád kočky…?)
amen