363 dnů do Vánoc a lidi už maj výzdobu

Tenhle bonmot teď, jako snad každý rok, lítá internetem a já jsem projednou fakt ráda, že to máme za sebou. Byli jsme doma sami, což může znít jako pohoda, až na to, že jsme chtěli mít aspoň na Vánoce uklizeno a měli jsme na hrbu i všechno vaření, takže jsme několik večerů vždycky potom, co šla Brigule spát, dřeli jak otroci a pak se ani moc nevyspali, protože jí rostou stoličky. Ale naštěstí je to za náma a zase musím říct, že Ježíšek se letos pochlapil 🙂

Jednoznačně nejlíp mě potěšil designový hrnek – přesně věc, kterou bych si sama nikdy nekoupila, a přitom ji totálně využiju (už jsem si dělala sypaný čaj třikrát, čímž jsem zhruba vyrovnala množství za posledního půl roku, kdy se mi nechtělo crcat se sítky). Další dva dárky byly knihomolsko-spisovatelské: martinusácké tričko a kaligrafická sada se zlatým brkem, výměnnými hroty a inkoustem. Zkoušela jsem s tím něco napsat a nepřečtu to po sobě ani já a prsty celé od inkoustu, ale je to dobrej fór a při psaní jsem si připadala úplně jako Shakespeare 😀

Od Lvíčkových rodičů mě kromě předvybrané čepice a šály potěšila kuchařka s návody na jedlé dárky. Nevím, jestli tím chtějí něco naznačit, každopádně počítám, že k nějaké příští příležitosti budu muset nějaký vyrobit 😉 A těším se na Zvláštní smutek citronového koláče… ale k příštím Vánocům už budu chtít poukázky na ebooky, je pro mě čím dál větší challenge číst něco, co není elektronické 🙂

Lvíček dostal mimo jiné kalíšky na vajíčka naměkko i se zahřívacími čepičkami, hodinářské šroubováky, které stihly z dealextreme přijít den před Štědrým dnem (a už jsem mu o nich řekla, protože jsem s tím nepočítala), a na míru ušitou tašku, díky níž se stal blogohvězdou. Byl nadšený, že má něco originálního a designového 🙂

A Brigitka? Ta měla asi největší radost z první panenky, kterou jí poslala prababička. Já se tu kolik měsíců mořím s tím, jestli jí koupit nějakou celolátkovou, sama jí jednu ušít anebo investovat do něčeho jako Chou Chou, a ona pak půl večera tahá úplně sprosté plastové miminko z tržnice 😀

Pak se jí podle očekávání líbila ta hudební sada z Německa, udělala už i pár krůčků na motorce a skoro vždycky ji zaujmem piánkem od mojí mámy. Koncept Ježíška – vzhledem k frekvenci zlobení – ještě moc nechápe, ale svítící stromeček ji zaujal 🙂 Příští rok to vidím tak, že na večeři a nadílku přijedem k babičce a dědovi. Doufám, že tou dobou už bude chápat, že za stromeček se netahá… 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *