Stručně – 50. týden

Tenhle týden byl, musím přiznat, o něco zajímavější. V úterý měl Lvíček pivo s bývalým kolegou. Nedělalo mi to problém, to jsem ovšem nevěděla, že zrovna ten den bude Briguš odmítat spát a strašně zlobit až někdy do těch deseti, co přišel domů. Byla jsem totálně vyšťavená, neměla sílu ani náladu ji uspávat, on taky ne, tak jsme se rozhodli, oznámili, že je velká holka a bude spát sama a odešli. Samozřejmě nastal řev, ale oproti předchozím pokusům nikoli zoufalý, ale vzteklý. To se dalo snášet o několik řádů líp a stačily dvě návštěvy po třech minutách, aby si lehla, ještě párkrát škytla a usnula. Vzbudila se asi ve čtyři na mlíko, protože naposled jedla trochu delší dobu před spaním, ještě usnula a tři další noci tímhle způsobem prospala komplet. Prostě wow.

Po narození Brigitky jsme se dohodli, že jí nebudeme dávat náušnice jako miminku, ale až si o ně sama řekne. Teď to Lvíček přehodnotil: „A nenecháme jí je přece jenom dát?“ Když jsem vysvětlila, že to není ten nejvhodnější věk, a proč vlastně změnil názor?, posteskl si „ale když ony by jí tak slušely!“

Ve středu první krvavý držkopád. Musela jsem nás obě skoro komplet převléct a vyprat a hodně dlouho utěšovat, ale zuby jsou snad cajk. Taky první návštěva místních Vietnamců a teda super, když člověk zapomene něco koupit a nemusí se táhnout až do nákupáku.

Když jsme ve čtvrtek byli podepisovat nějaký dodatek ke smlouvě, pobavil mě prodejce prohlášením, že by chtěl buď samý kluky, nebo kdyby ne, tak holku jako první, aby se pak starala o mimino. Pobavil proto, že já to měla přesně naopak: buď samý holky, nebo když už kluka, tak prvního, aby dělal sestřičce ochránce 😀 (Všechny kamarádky, co měly starší bráchy, k nim vzhlížely, ty, co měly mladší, je většinou nenáviděly… je pravda, že kluků jsem se neptala ;)) no, naštěstí se to v supermarketu nevybírá a já jsem šťastná jak blecha, že mám Brigulínu, ať už bude mít malýho bráchu, ségru nebo taky nikoho: hlavně, že mám ji.

Cestou jsme poslouchali Evropu 2 a jak Mrázka, ústřednu nemusím, díl, který dávali tentokrát, byl fakt boží (i když už starší). Volali někomu jménem Václav Havel, že se z bezpečnostních důvodů bude muset nechat úředně přejmenovat, a chlápek se vztekal, že jeho otec je Havel, děda byl Havel, on se přejmenovávat nebude – ale nakonec to zazdil hláškou „podívejte se, tady ve firmě je člověk, kterej se jmenuje Mrdka! A tomu nikdo nezavolá!“ 😀 😀 😀

Všechny dárky z internetu objednaný, děj se vůle boží! Příští týden chceme pro dva poslední do IKEA a pak už vymýšlet, kdy a jak se vidět se všemi prarodiči. Popravdě, víc než jednu cestu se mi s Brigčou o svátcích podnikat nechce, určitě ne během těch 3-4 dnů – někdo bude muset přijet sem nebo počkat kolem Silvestra.

Ježíšek-tchyně mi k Vánocům slíbil novou čepici, ale jedna stará se mi rozpadla už minulý týden a tu druhou jsem jednou takhle odložila a pozvolna, jako ta koule roští v amerických filmech, se z ní odkutálela bambule a bez ní vypadala pitomě, tak jsem si koupila v Camaieu novou a je to nejlepší čepice, jakou jsem měla za poslední dobu: neprofoukne, nepotím se pod ní a sluší mi 🙂

Ve čtvrtek se mi podařilo zvrtnout si kotník, když jsem skákala po Briguli svévolně si operující s výtahovou plošinou. Myslela jsem, že kvůli tomu ani o víkendu nikam nepojedem, ale naštěstí stačilo chladit a moc nezatěžovat, obout pevné boty a bylo to ok. Lvíček se ale tvářil, že si radši vypne IM, po tom, co jsem mu psala ve středu o zubech a ve čtvrtek o noze 😀

„Můžu ti něco sdělit? Odmítám jí chodit na třídní schůzky… už to vidím, jak to bude největší raubíř v celý škole. Jí to úplně kouká z očí, ta divočina,“ konstatoval Lvíček. Jako jo, ještě si s ní myslím užijem, prorokují nám to všichni 🙂 Teď naposled se nám začala smát, když se líbáme nebo objímáme, takovým tím stylem základka „oni se maj rá-di“ 😀

Oklikou se vrátím k usínání: každý den super a zrovna v pátek, kdy jsme potřebovali uklízet, připravovat svačinu a balit se na sobotní výlet, byla tak strašně ospalá, že jsme ji šli koupat hned po večeři a kolem tři čtvrtě na sedm už spala… a ve čtvrt na osm se probudila, řvala, musela dostat calgel, nurofen, asi půl hodiny jsme jí zpívali v posteli, pak nurofen zabral, ale místo, aby odpadla, zůstala perfektně bdělá do půl jedenácté. Tak Lvíček babysittoval a já lítala jak hadr na holi 😀 a to jsme si chtěli odpočinout, posedět u vína a TBBT… prostě všechno špatně.

Sobotnímu výletu věnuju samostatný post, to totiž stojí za to 🙂 byli jsme sami autem v Norimberku a bylo to naprosto boží. Zato dnešní dopoledne na nás nějak dolehla únava a předráždění a trochu jsme na sebe vrčeli, odpoledne to ale spravilo návštěvou Starbucks, která se kupodivu líbila i Brigulíně – seděla nám na klíně a zubila se na lidi u okolních stolečků. A moje druhá Orange Mocha tuhle sezónu!

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *