Stručně – 51. týden

Píšu v mizerném rozpoložení, protože mě asi před hodinou dítě koplo do oka tak, že jsem viděla hvězdičky. Většinou zmítání při oblíkání apod. vykrejvám, ale tentokrát to nějak nevyšlo, jsem otřesená, nasraná a asi budu mít na Vánoce monokl. How cool!

O to paradoxnější, že tenhle týden jsem chtěla psát hodně o B. Nikdy jsem moc nechápala takové ty fotky a videa „pasení koníčků“ „první krůček“ „tancování na hudbu“ apod. Od doby, co mám Briguš, to chápu moc dobře – oproti miminu, které přetočené na břicho pohřbí obličej v podložce, je pasení srovnatelné s kvalifikací na olympiádu 😉 Takže jsem si vědomá, že bezdětní tohle neocení, ale my jsme úplně odvaření z toho, že dítě, které před pár týdny umělo akorát táta, máma, babi a pápá, dokáže u půlky zvířátek v obrázkové knížce napodobit jejich zvuk (pejsek af af, ovečka ééé, kočička tš tššš, lvíček uááá, kuřátko pepe, křeček ffff…). Jenom někdy na ty keywordy ještě reaguje trochu nečekaně, jako když jsem začátkem týdne v nějakém kontextu zmínila Doctora Who a uslyšela jsem soví „hů, hů“ 😛

Horší je, že se z ní klube hrozná potvora stran omotávání lidí (zvlášť chlapů) kolem prstu. Naučila se dávat pusinky, ale zoufale s nimi šetří. Lvíček se jí snažil jednu dát, když ležela na přebalováku, obratem schytal facku 😀 dneska zase jednu loudil, tak dávala ostentativně pusinky plyšovému velbloudovi a jemu vždycky uhnula; když ji asi na desátý pokus konečně dostal, byl z toho v sedmém nebi. Nemám ponětí, po kom tohle má, po mně ne 😀

Od středy odpoledne je Lvíček doma a do práce půjde až šestého ledna. Vypadalo to jako hrozná doba, ale čtyři a půl dne utekly jako nic, tak mám obavu, že těch zbylých čtrnáct taky nepotrvá moc dlouho 🙁

Známá mě dostala fotkou úchvatných látkových panenek s komentářem, že je to výsledek jejího prvního setkání s šicím strojem. Dostala jsem depku a umínila si taky ušít Brigulíně panenku, tak uvidíme, jestli prorazím hlavou zeď… tedy stroj.

Nepekli jsme. Máme v lednici těsto na perníčky, plánovali je zpracovat dneska, ale vůbec se mi do toho nechce. Ani mi letos cukroví nechybí. Většinu relevantních (nejen) vánočních věcí včetně došlých přáníček máte ostatně v adventních kalendářích. Doufám, že jsem vás s nimi moc nezahltila – počítala jsem, že doteď jsem za prosinec zpublikovala už třicet blogů, do konce měsíce jich tak bude nejmíň pětatřicet. Od ledna se vrátím ke své chabé frekvenci, slibuju.

Koupila jsem si v advenťáku ereadingu další chick-lit knížku, jsem nenapravitelná 🙂 ale ono se u toho tak příjemně relaxuje…

No a končí nám zlatá neděle. Úklid víceméně za námi, tak jenom dobalit dárky, nakoupit jídlo (zítra ráno), vyrobit salát a tyhlety věci – a bude to tady. Jsem zvědavá na první opravdové rodinné Vánoce…

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci, Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *