Je to tak vždycky: měsíc dopředu se těším na nějaký svátek, promýšlím, jak ho oslavím, a pak to odsunu, protože je ještě daleko. A týden předtím se najednou všechno vysype, stane se něco neočekávaného nebo se prostě jen navalí povinnosti a já jsem ráda, že si vůbec vzpomenu. Aspoň na blogu.

Čínský rok Dřevěného Koně začal už včera (našeho času vlastně dokonce předevčírem). Pro mě a Lvíčka by měl být mimořádně úspěšný, Briguli horoskop radí, aby míň pracovala a víc si hrála, což je myslím splnitelné 😀 A já se musím podívat, čemuže se to mám příštích dvanáct měsíců vlastně věnovat (vždycky věnuju tichou vzpomínku dědečkovi, který vždycky četl novinové horoskopy s poznámkou „tak se podíváme, jestli dnes nemám sedat za volant!“ – tahle formulace se tam totiž objevovala poměrně často. Děda neměl auto ani řidičák…)

Imbolc, tedy jeden ze čtyř hlavních keltských svátků, je právě dnes. Jeho oslava, které jsme se zúčastnili na Kampě asi před sedmi nebo osmi lety, byla vlastně prapůvodním inspiračním zdrojem jména naší dcery. Doteď si pamatujeme na bandu „českých Keltů“, plížících se kolem ohně a rytmicky hučících „Bri-gi-ta, Bri-gi-ta, Oi-melc, Oi-melc!“

A zítra se sejde hned několik svátků – pochopitelně naše Hromnice (poslední důstojná příležitost odstrojit stromeček!) a americký Groundhog Day, ale letos ještě na druhého února připadá Super Bowl a musím se přiznat, že tenhle svátek prostě Američanům závidím. Celé dospívání jsem strávila přirostlá k televizním sportovním přenosům a strašně mě mrzí, že v ČR ani v Evropě neexistuje takovýhle (pasivní) vrchol sportovního roku, kdy by se člověk mohl vyřádit s přípravou finger food jedlého jednou rukou s očima přilepenýma na obrazovku. Finále Ligy mistrů? Meh… No nic, chápu, že většina mých čtenářů tohle postesknutí sdílet nebude. Ale když já jsem kromě někdejšího sportovního čumila (předtím mě spoustu let nenechal Lvíček, kterého sport nebaví, teď zase Briguš) taky reklamožrout, a i v tomhle směru by mě bývala tahle příležitost uspokojila 🙂 Možná bych měla závidět Lvíčkovi, který to zažije na vlastní kůži. Ale jednak vím, že se dívat nebude, jednak bych se nedívala ani já, protože americkému fotbalu rozumím asi tak jako mudla famfrpálu 🙂