Valentýnská povídka

Bylo pět minut po šesté a on, jako vždy přesný, už čekal na smluveném místě. Zamávala, aby o ní věděl, a doběhla k němu. „Promiň, že jdu pozdě, máma mě nechtěla pustit,“ omlouvala se, trochu zadýchaná, a políbila ho na přivítanou. „Spousta řečí, znáš to. Co ty?“

„Dobrý,“ usmál se. „Tak můžem?“ Měla ráda jeho úsměv, s jiskřičkami v očích. A taky to, jak toho moc nenamluvil. „Jasně,“ zavěsila se do něj a vykročili ke stanici metra.

Ve vagonu si naproti sobě a ona se, jako obvykle, bavila odhadováním, na co myslí. „Chtěl jsem ti koupit kytku,“ prolomil mlčení, „ale přišlo mi hloupý tahat ji všude s sebou…“ „To nevadí,“ ujistila ho. Myslela to upřímně, ale vskrytu duše ji potěšilo, že to měl v úmyslu; dohoda mezi nimi byla Valentýna moc nehrotit a na večeři šli… prostě proto, že to byla příležitost dát si rande.

Romantickou atmosféru aspoň trochu odlehčili výběrem restaurace: hamburgrárna vážně nebylo místo, kde se vyznává láska nebo snad dokonce žádá o ruku. Ale měli tam mít nejlepší burgery ve městě a malé bistro stolečky, pod kterými se dalo pokradmu tisknout ruce nebo nenápadně dotýkat kolenou. Těšila se. Pořád se nemohla jeho přítomnosti nabažit.

Večeře byla skvělá, až jí bylo líto, když se přiblížila chvíle zaplatit a odejít. „Nepůjdeme se ještě projít?“ navrhnul, ale oba věděli, že to nejde; že už je pozdě. „Už asi musíme vyrazit,“ pronesla smutně, „jinak mě máma bude bombardovat telefonátama…“

Nasedli zase na metro, na zpáteční cestu. „Ale děkuju,“ usmála se na něj, „bylo to hrozně fajn.“ „Mně bylo taky fajn,“ objal ji a ve způsobu, jakým ji políbil, bylo poznat, že by chtěl i něco víc. „Kdy si to zopakujem?“ zeptal se s nadějí.

„No, kdy… to nezáleží na nás, že jo,“ povzdechla si. „Snad brzo.“ „Příští týden?“ kul železo, dokud bylo žhavé. Svraštila obočí: „To záleží, jestli přemluvím mámu, aby nám zas přijela pohlídat…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Fikce a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Valentýnská povídka

    • Ono teprve bude, ale tak nějak mě inspirovalo 😀 děkuju, vím, že je to očekávatelné, ale slíbila jsem si, že každý měsíc napíšu něco „beletristického“, Lvíčkovi se líbila idea valentýnské povídky – a jiná inspirace ke mně nedorazila 😉

  1. Kdybych povídku četla někde jinde, tak bych pointu samozřejmě vůbec netušila, ale tím, že jsme na stejné lodi, nebylo těžké ji odhalit. 🙂 Líbila se mi i tak. Piš dál! 🙂

Napsat komentář: kusanec | baby blog Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.