Celé měsíce jsme se probouzeli buď s kvílením, nebo přátelským úsměvem a pobrukováním pidižvíny. Dneska se vzbudila (spala už od jedenácti v naší posteli), podala mi packu a prohlásila „ahój!“ 🙂 Už to definitivně není miminko…
Quanti blog
Můj blog, můj svět, můj virtuální domov
To ti závidim, Jáchym většinou vstává prdelí napřed a okamžitě fňuká jen vstane… zlatý mimino :-/
Taky jsou i nenaložený rána, a byly i předtím… ale věřím, že když děcko začne kvílet, když je rodič sám ještě rozespalej, že je to na tečku 🙂
U nás je druhá fáze, že nás Žmur častuje hlasitým přátelským „ahój“, když nám o půlnoci strká své mrtvolně studené nohy pod peřinu (už k nám chodí do postele každodenně a úplně bez výčitek, potvor!)
To se mi stalo včera o půlnoci, jen s tím rozdílem, že ještě nevyleze z postele sama… na dnešek u nás byla už od jedenácti. A to jsem si myslela, že u nás se „chození do postele“ konat nebude!
O tom jsem byla taky skálopevně přesvědčená, ale aktuální stav je kompromis, že nám nenalejzá do postele hned po koupání (to jde způsobně spát do své), ale ví, že může až v noci po 12. Kupodivu má v sobě fakt zabudovanej budík, málokdy přijde dřív, nebo později:)
Jo, budíčky oni mívaj dobrý, u nás se to naštěstí mění, ale taky je období „vstávání ve čtyři“ „vstávání v půl jedný“ a takový. Já teda o ničem nebyla přesvědčená skálopevně, ale pár takovejch drobnejch iluzí, co zbyly, taky pomalu bere za svý 🙂