Tam na obzoru, za letištěm, prší – nejspíš je to bouřka, už jsem slyšela hromy. Může být tak kolem 18-20 stupňů, je zataženo a trochu mlha. Připomíná mi to podzim.
Vlastně vůbec nevím, proč mám tak ráda podzim. Někteří lidi ho nemusí kvůli tomu, že znamená konec léta, konec tepla a dlouhých dnů, začátek zimy. Takhle já to nedokážu brát, stejně jako nedokážu mít ráda hnusné předjaří jen proto, že znamená příchod jara. Stejně jako jsem nedokázala brát kontrakce jako „o kousek blíž miminku“, naopak, nic mě během porodu nedokázalo víc rozzuřit 😀
Přitom si nemyslím, že jsem prototyp člověka nemyslícího na budoucnost. Milovala jsem rozkreslit si devět týdnů prázdnin do mřížky po dnech a plánovat, kdy budu u babičky, kdy na táboře a kdy na rodinné dovolené; nikdy jsem se nevydala z peněz a když někam jdu, vláčím v batohu deštník, bonbóny, kapesníky a milion dalších věcí „co kdyby“. Ale stran počasí a podobných záležitostí prostě beru to, co je právě teď…
Já mám taky ráda podzim! Proto jsem se vdávala v říjnu:o) Miluju tu vůni vzduchu a barevný stromy, teploty kolem 15 stupňů… Jsi můj člověk:o)
Já se vdávala 29. srpna, ale to už je většinou podzim ve vzduchu, takové to babí léto… zadařilo se i tenkrát 😉
Já jsem si vždycky myslela, že mám nejradši léto, ale posledních pár let sleduju, že mě jaro strašně vyčerpává, a naopak podzim bývá příjemně klidný, teplý a slunečný. Takový podzim taky miluju.
(Nesnáším jak vedro, tak zimu, ani jeden extrém mi nesvědčí, takže teploty kolem té dvacítky bych brala klidně celej rok!)
To je nás asi víc 😉