Minulé pondělí jsme si vyzvedli dopis z katastru o zahájení řízení. Taky jsme jeli nás přejímku bytu a dostali jsme klíče. Poprvé v životě jsem spolumajitel nemovitosti a mám klíče od vlastního bytu. Hustý.
Od hlavního vchodu je klíč, ne čip. Nezvyk.
Výtah je Otis a ne Schindler. Nezvyk. (Hlavně na hlášení à la metro „dveře se zavírají.)
Schránky vypadají dost titěrně. No budiž.
Schodiště jsou uzoučká, ale taky budiž
Klíče od bytu jsou Fabky se psem. Ty jsem neviděla pomalu dvacet let!
Řemeslníci nám zapomněli namontovat zrcadlo do koupelny. Když jsme na to upozornili, přinesli ho, přivrtali… a pak se nenápadně zdejchli. Asi za deset minut jsme si všimli, že přitom u zrcadla uštípli roh… „To víte, musím pracovat s materiálem, kterej je,“ povzdychl si s očima v sloup jeden ze stavbyvedoucích, který nám byt předával, a šel zařizovat výměnu. Z hodiny přejímky byly nakonec hodiny dvě, ale kromě pár podobných drobností jsme byli nadšení. Pokoje jsou mrňavé a pro dvě školní děti tam místo nebude, ale to budeme řešit, až to bude aktuální. Jinak se nám tam ale pokaždé, když přijedeme, strašně líbí. Snad nám to vydrží.
Obýváček
Zvenku + ohrádka na popelnice
my chceme fotky!
Já žádný nový nemám 🙂 budou, až se nastěhujem (nebo tam vyvezem Bibinu na výlet)… přidávám dvě ilustrační z tý předávky.
aaaaaano fotofotofoto
Taky se těším na fotoreportáž!
Případně na živo! 😛
My taky 😀 doufáme, že nebudem zklamaní, ale i když máme třeba jindy pochybnosti, když tam přijedem, vždycky nám je tam strašně fajn. Tak uvidíme.
Gratuluju! A jak se líbí v novém Bibi? My o stěhování přemýšlíme už dlouho, ale Žmur je tak konzervativní, že by nám to zatrhl:))
Ještě tam nebyla, taky jsme zvědaví, jak nám to osladí – já ještě ve svém těhotenském dojímání nyju, jak ji vezmem z prostředí, kde prožila celý život. Chceme ji tam vzít na návštěvu tenhle nebo příští víkend, aby to nebyl zas takovej šok…