Celá olepená babím létem (39. týden)

Neboli podzim kalendářní a pro nás nabitý týden. Obula jsem se do toho hned v pondělí, kdy jsem vyrazila v 8:30 ze dveří bytu a úderem desáté jsem už byla doma, protože mi cestou přišla smska od kurýra, že dorazí 10-12, a mezitím jsem stihla dojít na poštu, vynést golfky a pidižvínu do ne-nízkopodlažního autobusu (pravda, s dopomocí), vystoupit z něj (dtto), dojet metrem na farmářské trhy na Hůrku pro švestky, utratit poslední dvě kila za zeleninu (s výjimkou švestek, které neměli) a zase na metro a od metra domů. Kurýr mi přivezl reklamaci od Martinusu a s ní dokonce dvě nové záložky – Martinus má z mnoha důvodů (o kterých jsem se chtěla rozepsat a asi to už nikdy nezrealizuju) pořád daleko k tomu, aby se z něj stal můj love brand, ale těma záložkama… no, je to snaha dobrým směrem 😉

V úterý nastal podzim a já vůbec nevím, jak se/nás oblíkat. Ráno to je kolikrát na zimní bundu, odpoledne na krátký rukáv… na palici. Stěhování se začíná reálně blížit, řešíme mraky věcí s bytem, balení, úklid… a do toho mně pořád v hlavě hlodá výběr jména. Uprostřed týdne jsem to před Lvíčkem nanesla. „Jména? No jo, to já nějak úplně vytěsnil… popravdě jsem v poslední době vytěsnil i to, že jsi těhotná,“ povídal upřímně… a já se mu nemohla divit, sama to dost často vytěsním taky 😀

Balila jsem stolní hry a padla na mě nostalgie. Budeme mít ještě někdy možnost a chuť „promrhat“ hodinu večerního času u Jamba nebo Osadníků z Katanu? Aktuálně jsme rádi, když po uložení dítěte zvládneme dvacetiminutový sitcom a osobní hygienu… A když už jsme u sitcomů: začala seriálová sezóna. Jak dlouhá byla letní pauza, jsem si uvědomila díky tomu, že místo uloz.to mám v našeptávači adresního řádku blog upsice a addic7ed už z něj dokonce zmizelo úplně.

Víkend jsme trávili převážně na bytě, v sobotu jsme uklízeli a cestou domů se stavili na Grébovce (to už nikdy neudělám, zoufale to tam zmasovělo a míň než půl hodiny se na burčák mohlo čekat snad jen v ty dvě, kdy zahajovali) a v neděli jsme se rozhodli vzít tam Brigitku na návštěvu. Cestou jsme jí vysvětlili, že jedeme do nového bytu a bude tam mít svůj pokojíček, takže posledních deset minut provolávala „pokojíček! pokojíček!“ a po příchodu neomylně zamířila přímo do něj. Moc se jí líbil, zvlášť když jsme jí tam vybalili nová autíčka, jenom při pohledu na lustr se nás držela a kňučela „neboj“. Ale snad i na něj si zvykne 🙂 Po obědě jsme vyjeli do hostivařského lesoparku, dojeli do Lidlu, koupili sobě i pidižvíně nanuka a udělali Lidlu bordel v uživatelském průzkumu, když jsme (pravdivě) uvedli, že jsme z Prahy 5, ale do supermarketu jsme došli pěšky 😀

Nevíme, jestli po nastěhování nevystřízlivíme, ale nový byt se nám líbí čím dál víc. Je krásně útulný, nadstandardy jsme si hodně vymazlili a za okny máme barevné koruny javorů… tak snad se nám tam bude bydlet dobře.

PS: Vím, že jsou fotky zpřeházené a některé dvakrát, to proto, že se mi napoprvé nahrála jenom polovina a já nemám absolutně nervy je v tom kreténském obrázkovém editoru wordpressu mazat po jedné, protože jinak to nejde…

 

Před nastěhováním (fotogalerie)

Na popisky jsem líná, takže jen orientačně – chodba – komora – kuchyň – obývák – WC – koupelna – dětský pokoj – ložnice.

Máme byt

Minulé pondělí jsme si vyzvedli dopis z katastru o zahájení řízení. Taky jsme jeli nás přejímku bytu a dostali jsme klíče. Poprvé v životě jsem spolumajitel nemovitosti a mám klíče od vlastního bytu. Hustý.

Od hlavního vchodu je klíč, ne čip. Nezvyk.

Výtah je Otis a ne Schindler. Nezvyk. (Hlavně na hlášení à la metro „dveře se zavírají.)

Schránky vypadají dost titěrně. No budiž.

Schodiště jsou uzoučká, ale taky budiž

Klíče od bytu jsou Fabky se psem. Ty jsem neviděla pomalu dvacet let!

Řemeslníci nám zapomněli  namontovat zrcadlo do koupelny. Když jsme na to upozornili, přinesli ho, přivrtali… a pak se nenápadně zdejchli. Asi za deset minut jsme si všimli, že přitom u zrcadla uštípli roh… „To víte, musím pracovat s materiálem, kterej je,“ povzdychl si s očima v sloup jeden ze stavbyvedoucích, který nám byt předával, a šel zařizovat výměnu. Z hodiny přejímky byly nakonec hodiny dvě, ale kromě pár podobných drobností jsme byli nadšení. Pokoje jsou mrňavé a pro dvě školní děti tam místo nebude, ale to budeme řešit, až to bude aktuální. Jinak se nám tam ale pokaždé, když přijedeme, strašně líbí. Snad nám to vydrží.

Obýváček

Zvenku +  ohrádka na popelnice