Výročí v Modré kachničce

Modrá kachnička II je v Michalské ulici, kousek od Uhelného trhu, takže jsme si cestou od metra oba s L. oživili vzpomínky na základku: já chodila od Národní na opačnou stranu do Ostrovní, zatímco on přímo na matematickou školu na Uhelňák. Nudlovitost a jistá stísněnost interiéru nám připomněla pařížské bistro pár stanic od Eiffelovky, kde jsme jednou večeřeli, ale spíš v dobrém. Lvíček mě přemluvil na devítichodové degustační menu – já fakt nechtěla, nikdy jsem neměla extra velký žaludek a teď toho sním „na jeden zátah“ většinou ještě míň. I kvůli tomu jsem zamítla původně navrhované Sansho… ale pak jsem souhlasila, že se mi nechce naházet do sebe předkrm a hlavní chod, zaplatit, za hodinu být venku a jet si domů… co? Číst?

Takže jsme začali kachními rilettes (prostě tlačenka :D) a telecí paštikou, kterou jsme svorně nedojedli, protože jí byl obří kus a byla dost výrazná – ale výborná. Číšník nám sám od sebe navrhnul větší prodlevu mezi jídly, což jsme rádi přijali. Následovala bramboračka s čerstvými hříbky, na oddech sorbet s Campari (nečekaný, ale příjemně odlehčující chod) a pak už třetinové porce tří hlavních jídel. Z kachny se dvěma druhy zelí a rolovaným knedlíkem mi bylo pěkně těžko a plnou porci bych rozhodně nechtěla, zato dančí ve smetanové omáčce s karlovarským knedlíkem bylo perfektní – bývala jsem si ho chtěla dát, tak vím, že bych nelitovala 🙂 na závěrečné telecí na kořenové zelenině s brambrovou kaší pak už prakticky nezbylo místo, i když bylo taky skvělé.

Na vytrávení před dezerty nijak zvlášť nepomohla ani káva („devítichodové menu, kdo to vymyslel?!“ nadávali jsme tou dobou s L. už svorně :D), kdyby bývalo bylo cca o dva chody míň – klidně bych vyhodila bramboračku a jeden hlavní – bylo by to na nás tak akorát 🙂 Přes jídelní kóma jsem do sebe nasoukala asi polovinu řezu čokoládového dortu se šlehačkou a jahodovou omáčkou, kterému nešlo odolat – mrkvový dort byl na mě až moc sladký, ale z něj byl zase na větvi Lvíček. Místo hodinky „fastfoodu“ jsme tak strávili v Kachničce dvě a tři čtvrtě hodiny – a když jsme vyšli ven, bylo tepleji, než když jsme přicházeli, takže jsme se rozhodli pro procházku na Národní třídu, kde si alespoň prohlédneme novou stanici metra.

Prohlédli jsme si. Důkladně. Metro odjelo minutu předtím, než jsme si štípli lístek, takže jsme s dobou dojezdu na Zličín kolem 20 minut a 10minutovým intervalem začali být malinko nervózní, ale naše nejistota naštěstí neměla trvat dlouho – asi za pět minut dispečer ohlásil, že mezi Florencí a Smíchovským nádražím je provoz metra přerušen, takže nám naše skvělé 24korunové jízdenky byly naprosto k ničemu 😀 Pubtran navrhoval jako alternativní trasu asi třičtvrtěhodinovou cestu tramvají přes Řepy, a to se nám nějak nechtělo (už to metro je pro nás tak na hraně nudného popojíždění), takže Lvíček vyzkoušel Liftago a asi po půl minutě naskočila na prvním místě nabídka řidiče s Mondeem v kombíku. Vzali jsme to jako znamení a odklepli ho ;)Taxi bylo mondeo, ale starší generace než naše (aspoň jsme měli srovnání a je to fakt rozdíl ;)), řidič měl na rádiu stejnou stanici, jakou obvykle posloucháme my, a byl poměrně slušně obeznámen se společensko-urbanistickou situací na Zličíně, takže jsme prodiskutovali všechno od absence večerky v Metropoli po stavbu psího krematoria a byli jsme doma asi za dvacet minut a 220 korun (včetně dýška). Takže jo, jako závěr dne vlastně docela fajn :)No a naspat se do zásoby se nám příštích pár dní docela hodilo…
Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “Výročí v Modré kachničce

  1. Devítichodové menu v těhotenství ti nepokryje závidím. Já se svou cukrovkou jsem na něco takovýho mohla zapomenout.. No skoro jsem mohla zapomenout na jakýkoliv stravování v restauracích (nevhodný přílohy).

    A zírám, na co všechno existují aplikace:o)

    • No, ale cukrovka se stejně projeví až někdy po tom 20. týdnu, ne? Nebo ti ji našli dřív?

      Na to Liftago jsem čučela taky, tam se ty smluvní auta pohybujou jako body na mapě… občas už mám u některých věcí pocit, že na ně začínám být stará 😀

  2. Devítichodový jak kde asi. Jednou jsme byly s F. na degustaci v Café Buddha a i když jsem byla předem připravená, že u pětky asi odpadnu, daly jsme nakonec bez většího přemáhání úplně všechno. Bylo to výborné a servírované na něčem, co vypadalo jako designové nádobí pro panenky, takže proto:)

    • No tady psali, že porce jsou třetinové, což by odpovídalo reálným třem chodům… jenže to platilo jen o těch „hlavních“ 🙂 copak o to, citronový sorbet vlastně ani chod nebyl, ale bez bramboračky a klidně buď jednoho dezertu, nebo jednoho předkrmu bych se klidně obešla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *