Vlastně jsme od začátku počítali spíš s tím, že budeme mít s největší pravděpodobností druhou holčičku, a ta představa nám vyhovovala. Holky by měly dohromady pokojíček, budou jen dva a čtvrt roku od sebe, takže by si spolu mohly být schopné hrát, mladší podědí všechny šatičky a růžové overálky, co se jich po příbuzenstvu nasbíralo 😉 Lvíčkovi kolegové v práci mají dohromady snad šest dcer (včetně Brigule) a jednoho syna, u mých kamarádů je to prakticky všude půl napůl, takže jsme i tak nějak předpokládali, že ajťáci prostě mají víc holek 😉 Někdy kolem šestnáctého, sedmnáctého týdne jsme si sedli nad jména a na holčičím se shodli hned.
„Mně se docela líbí Lada,“ povídá Lvíček (a nebyla to úplně náhoda, v rámci nezávazného uvažování jsem se o tom jméně už před nějakým časem zmiňovala). „U mě taky vyhrála,“ přiznám se já, protože mě baví ta symbolika: Brigule počatá v Irsku má jméno s keltským původem, Laděnka počatá v Čechách by měla jméno slovanské, navíc oboje bohyně, oboje bez diakritiky a oboje rozumně nefrekventované a přitom ne výstřední. „Tak super, bude to Laduška, Laděnka, a když bude zlobit, budeme jí říkat Žigulík,“ dohodli jsme se.
„Pohlaví vás zajímá?“ zašmrdlala mi doktorka minulý čtvrtek, dva dny před stěhováním, sondou po břiše. Přisvědčili jsme a sledovali změnu obrazu na monitoru, „no je to krásně vidět,“ konstatovala a měla pravdu – stín na inkriminovaném místě byl jednoznačný. „Chlapeček,“ zformulovala jsem to. A necítila jsem v tu chvíli žádnou negativní emoci, jen překvapení. (Přestože jsem to už nějakou dobu v podstatě tušila, jen si to nepřipouštěla :D) Až později přišlo sebehrabání: shodne se Brigule s bráchou? (Ne, že by byla nějaká záruka, že se shodne se ségrou, ale vycházela jsem z toho, že většina mých kamarádek vždycky nadávala na mladší bráchy.) Neměla jsem se „víc snažit“ o holčičku? Lvíček nechápal, proč to řeším, já si to potřebovala v sobě nějak zpracovat – a zároveň mě ty myšlenky samozřejmě vůči Juniorovi hrozně mrzely a doufala jsem, že k němu moc neproniknou. Měla jsem ho ráda od začátku, ale potřebovala jsem zjistit, co mě na představě mimina a batolete s pindíkem tak děsí. Holčička byla malá já, kluk bude malej L., taky dobrý, ne? Copak mám nějaký problémy s chlapama obecně?
Asi po třech dnech přežvykování mi to došlo a trvalo mi to tak dlouho, protože ze všech ostatních oblastí už jsem to dokázala vytěsnit. U mini-me zvládnu záchvaty vzteku, sobeckost a egoismus pididětem vlastní. U kluka mi ten přirozený dětský narcismus evokuje člověka, který mi tyhle vlastnosti, především u mužů, navždycky extrémně znechutil (pročež mě taky irituje jak současný, tak bývalý prezident).
No sakra, přece si nenechám od otce ovlivňovat vztah k vlastním dětem? naštvala jsem se… a strach během několika úlevných minut zmizel. Od té doby ho vystřídal pocit, že to bude nejspíš náročný, ale nakonec v pohodě 🙂 prcek bude prostě můj, bude náš a bude s ním sranda. Jako s Brigulí.
Jenom najít to jméno… to je u kluků prostě mnohem těžší 😀 nepovažuju za vyloučené, že se nakonec rozhodneme teprve až bude na světě, je to diametrální rozdíl proti Briguli, u které jsme na to přišli ještě před ultrazvukem. Přitom já mám pořád pocit, že to jméno mám na jazyku, něco jako když se snažíte vzpomenout si na odpověď v písemce s pocitem „ale sakra, to jsem přece musela vědět!“ No… a někdy je to pravda a někdy si to jenom namlouváte 😉 Tak snad to přijde…
S klučičíma jménama je strašnej kříž 🙂 my jsme se nakonec usnesli na Jonášovi, ale odvařený z něj nejsme 🙂 Lada je nádherný jméno, dost jsme zvažovali, že upustíme od J a Ladu dáme, nakonec jsme přece jen vybrali J
Jonáš by bývala byla Brigitka, kdyby byla kluk. Teď je to taky ve výběru, ale nějak mi přijde nefér to recyklovat 🙂 uvidíme.
koukám, že vybíráme hodně podobně 🙂 my chtěli místo čudlete johanu nerecyklovali jsme jen proto, že jich najednou bylo všude mraky
To Jonášů bohužel taky, pro mě další mínus proč nerecyklovat 🙁 jinak obě děti měly být původně od J, protože bychom pak měli všichni stejný monogram. Líbila se mi Jasmína, ale pak si Brigule poměrně jednoznačně o to jméno prostě řekla, tedy napadlo to L., ale oba jsme věděli, že to je ono. Tak doufám, že to bude podobně i s druhým, jen mu asi taky trvá vybírání dýl 😉
Velká gratulace k chlapečkovi! Nechci se opakovat, ale malí chlapečkové jsou prostě skvělí. Úplně stejně jako malé holčičky (a já jsem v prvním těhotenství chtěla vyloženě svého el niňa, protože holčičky mi připadaly jako růžové fifleny, co pořád kvůli něčemu řvou a manipulují své rodiče, to jen tak pro ilustraci:)
Velká výhoda jako bonus – super pořadí a rozvržení. Bibi bude mít ke svému bratrovi asi daleko větší náklonnost a snahu trochu se postarat, než kluk versus mimino, navíc by nemusela tolik žárlit jako na novou holčičku (co jste si pořídili místo ní, viděno dětskou optikou). Třeba se nebudou ani tolik masit o hračky, i když na to jsem spoléhala a čičmaní panenky žijí v zapomnění v krabici, zatím co jezdí s buldozerem…
Děkuju! Já mám teda pocit, že růžové fifleny jsou rozeny jinými růžovými fiflenami – ne že by Brigule neměla růžový oblečení a kočárky s panenkama, ale modrý trička s obludkama, autíčka a mašinky ji tankujou úplně stejně, ne-li víc. Jsem ráda za tenhle pohled, uvidíme v praxi, ale snad si se jí bude miminko aspoň trochu líbit, než aby ho chtěla masakrovat 🙂 to s tou „novou holčičkou místo ní“ mě taky ex post napadlo.
Tak trochu závidím, že už to víte.
Mě dneska doktorka řekla, že snad příště… A když jsem dorazila domů, tak jsem zjistila, že mi to je vlastně jedno. Budu ráda když se narodí zdravé a je jedno jestli to bude kluk nebo holka 🙂
Ale s klucicimi jmeny je kríž, vubec si nejsem jistá jak pojmenovat kluka. U holky už favorita mám. Vybrat jméno jinému člověku je strašně těžký :/
Souhlasím, je to děsná zodpovědnost 🙂 a nejsem sama, kdo si myslí, že pěkných klučičích je prostě vážně málo…
Žigulík mě fakt pobavil 😀 😀
A podle mě je klučičích jmen pěkných dost, ale těch běžně užívaných, co vám nespadaj do kritérií. Tak jsem zvědavá, co nakonec vyberete… 🙂
Já už tolik kritérií fakt nemám, ale z toho, aby se po zavolání neotočilo pět chlapečků na pískovišti, prostě slevovat nechci, traumata z dětství jsou mocná 😉 navíc, jak k tomu přijde Brigule, brácha jméno na všech propiskách a ona nic? 🙂
Žigulíkovi přeju do budoucna nějaké pěkné jméno a Briguli zase všechno nejlepší k dnešnímu svátku!
U Erwína jsme taky se jménem čekali, až se narodí. Z porodnice šel ještě bez jména. V Podolí to jde, jsou zvyklí na kulturní odlišnoti, protože tam rodí hodně cizinek. Jinde se ale cukaj a něco ti tam vrznou a pak to musíš měnit. Podle zákona máš ale na výběr jména měsíc. Třeba se vážně rozhodneš, až se na tebe poprvé podívá. Anebo ho v deliriu pojmenuješ třeba podle porodníka nebo vrchní sestry… 🙂
Díky moc 🙂 uvidíme, jak to dopadne 🙂
Gratuluju k chlapečkovi:o) Jméno vyberte zodpovědně, věřím, že bude hezký a neobvyklý stejně jako Brigita:o)
Mně bylo taky trochu blbý recyklovat, jenže když jsem se v 20.tt dozvěděla, že to bude holka (a věděla jsem to jen a jen já až do porodu), bylo mi jasný, že recyklovat budu, protože Ivonka je pro mě prostě nej:o)) .
To se nedivím, Ivonka je super 🙂 ale teď jsem úplně nervózní, jestli tvojí důvěře dostojíme! 😀
Mojí důvěře vůbec dostát nemusíte, hlavně aby se jméno líbilo vám a šlo vám přes pusu:o) Ale napodruhé se nám (teda mně, muž jména není schopen vymyslet, jen schvalovat) klučičí vybíralo blbě, ale nakonec jsem taky našla kompromis, který splňoval mé požadavky:o)
Ale Ivonou teda ohromujeme víc než Přemkem před 3 rokama. Většinou je reakce „to je zvláštní jméno… ale moc hezký! Jak jste na něj přišli??“ :o)
No právě! Při vší úctě, Ivonka je krásný jméno, ale pořád mám pocit, že holčičí se vybírají líp. U kluků je to buď kategorie „tradiční“, „všude jich je hromada“ a potom už jenom „divný“, výjimky se dají spočítat pomalu na prstech jedné ruky a pak trefit ještě to, aby se nám líbilo a šlo jak přes pusu, tak k příjmení… to je fakt oříšek 🙂