Lvíček má, jak je jeho dobrým zvykem, zase pondělní homeoffice, takže když se nedostanu k počítači v neděli, už se k němu nedostanu… ale dělám, co můžu!

Jsem, nepřekvapivě, čím dál těhotnější. (Zřejmě) přebytek testosteronu se projevuje tím, že jsem pořád podrážděná a samonasírací. Samotnou mě to štve, ale nedokážu s tím nic dělat, je to jak protahovaný stav PMS a na ten mi zabíralo jen významné množství červeného vína a ultimátně až začátek krvácení, což by teď nebylo úplně žádoucí. Cca obden mám epizody, kdy nemůžu dýchat, což se střídá s tvrdnutím břicha anebo ve čtvrtek dokonce s nehorázností, kdy mi bylo celý den špatně po vypitém kafi. Třetí trimestr má začít až za dva týdny, ale připadám si jako už hluboko v něm.

Apropó, kafe: v pondělí Lvíček zakoupil v Lidlu pressovač. Za čtrnáct stovek. Každý aspoň trochu pravověrný kafový hipster se nad lacinými pákovými přístroji zhluboka ošklíbne, ale kamenujte mě, mně prostě sebelepší kafe z frenchpressu nebo dripperu nechutná a k přístrojům na kapsle mám přístup „neurazí, nenadchne“ – levné espresso je pro mě jen o jeden stupínek pod drahým pákovým espressem, pak dlouho nic, následuje kafe z automatického pressovače, z kapslí, z nádražního automatu, instant a pak teprve french press, dripper a turek 🙂 jsem prostě spokojená, za ty peníze určitě.

Ve středu přijela máma na první návštěvu. Ptala se, co má přivézt, a tentokrát jsem výjimečně měla tip. „Brigitka má pár sešitů – krajinek s nálepkama, ale ty samolepky z toho už několikrát přelepila, strhala a sežmoulala, takže si do toho nemá co lepit. V knihkupectvích mají knížky se samolepkama, jsou to prostě jenom štosy samolepek, je jich třeba tisíc, tak aby si měla co lepit.“ Načež se mi máma druhý den přes poledne, kdy Bibina spí a já mám vypnuté zvonění, snaží dovolat, následně pošle SMS, jestli se to jmenuje samolepková knížka (jak mám vědět, jak to kdo nazve?) a pak přiveze tři sešity pro děti určitě minimálně předškolního, spíš mladšího školního věku – spíš atlasy zvířátek, kam si dítě dolepuje do obrysů na papírových stránkách. Neměla jsem to srdce nijak komentovat. Jak jsem později zjistila, každý stál stovku (máma zásadně neodlepuje etikety) a mně je líto to předhodit Bibině na zdestruování, tak nevím, jestli to mám další tři roky schovávat ve skříni, nebo co. Koupila jsem z frustrace aspoň za dvanáct korun jakousi Katku s aršíkem nalepovacích sněhuláků a zabydleli jsme jimi s Bibinkou lesní cestu pro bagry 😉

Když jsem začala nastěhovávat knihovničky, jako jedny z prvních knížek jsem vybalila Harryho Pottera. Dostala jsem z toho chuť na re-reading, nakonec jsem se do něj opravdu pustila a po čtyřech týdnech ve čtvrtek dočetla sedmý díl. Konec jsem už od Snapeových vzpomínek probrečela, aspoň má člověk nějakou omluvu těhotenstvím… 😀

O víkendu jsme DOVYBALILI POSLEDNÍ KRABICI a dětský pokojíček je teď už opravdu jenom dětský. Příští víkend máme v plánu přestěhovat postýlku. Se vstáváním by snad neměl být problém, Bibina je zvyklá se z odpoledního spánku probudit v prázdné ložnici a bez breku si otevřít dveře a přijít za námi, ovšem to usínání… jsem na nás zvědavá.

Troufám si říct, že jsme si v Měcholupech už docela zvykli (byla jsem už i zaregistrovat Bibinu u nového pediatra), ale stejně tak si troufám říct, že se nám tady prostě nelíbí. Tak snad se to ještě nějak poddá.

Vyděsilo mě uvědomění, že už je vlastně druhý týden v listopadu a já bych měla začít urychleně řešit Vánoce, jestli chci mít do adventu splněno, protože v prosinci je to vražda ze všech možných hledisek. Problém je, že nemám fantazii. Mám vymyšleno tak třetinu dárků a koupený ani jeden. Aspoň se ale dostávám do nálady – listopad je pro mě nejvánočnější měsíc, kdy je ještě čas a prostor poslouchat koledy, číst vánoční časopisy a koukat na Love Actually. Tu u mě mimochodem Bibina skoro celou odkoukala a když jsem si druhý den pouštěla soundtrack, u All I Want For Christmas mě překvapila vzpomínkou „hojčička tanyny, hojčička zpíjá!“ Hudební paměť tedy rozhodně nemá po mně, já si podle nápěvu obvykle nevzpomenu ani na to, jestli znám tu kterou melodii z rádia, z večerníčku nebo z auta prodávajícího zmrzlinu.

O víkendu se nedělo nic zajímavého, v sobotu byli L. a B. venku (bylo krásně) a já dovybalovala, v neděli jsme jeli na oběd k tchánovcům. Cestou domů se mě L. zeptal, jestli máme vodu. Já mu podala láhev od Fanty (tu jsem si kupovala spolu s bagetou, když jsem jela na kontrolu na gyndu ve čtvrtek přes oběd), Lvíček se napil, polil, zakuckal a konstatoval: „To ti fakt vyšlo, podat mi otevřenou láhev, když asi rok pijeme výhradně z Rajce. Kvalitní prank.“ Míváme veselo 😉

Fotoalbum zde, tentokrát nějak stručnější…