Valentýna zvlášť neslavíme, ale většinou jdeme na večeři, případně si něco dobrého uděláme doma (na zítřek plánuju panenku ve slanině a americké brambory) a otevřeme víno. Lvíček mi kupovává kytičku, přičemž to vždycky zaobalí do nějakého „obstarávání“ a když přijede, nenápadně ji vybaluje v předsíni. To mu ovšem tentokrát zhatila pidižvína, když se přihrnula přivítat tátu a spustila „jé, todle kytička!“

Druhé faux pas se povedlo, když jí L. vysvětlil, že je to dáreček pro maminku. „Chceš taky dáreček?“ zaprosila holčička a Lvíčka, v souladu s Černou hodinkou u Spejblů (kazeta, která u nás jede v poslední době aspoň třikrát denně dokola), polil nach. „Měl jsem jí koupit aspoň Kindervajíčko,“ postesknul si… takže to vypadá, že od příštího roku u nás bude Valentýn vysloveně rodinným svátkem 😀