Můj osobní: vydat se ven s oběma dětmi sama. Když bylo včera tak krásně. Plán byl oběd, ve dvanáct uspat velký dítě, kolem druhý nakrmit malý a vyrazit.
Velký dítě mohutně zívajíc ve tři čtvrtě na dvanáct odkývalo, že chce mlíčko a spát, vyslopalo flašku a s očima jak žárovky na mě zpod deky dělalo Bááaf, zatímco malý dítě řvalo. Bibinu jsem nakonec uspala ve dvě, kdy už jsem se chtěla vypravovat ven – a ona taky, ale z jejího unaveného řevu „chceeeš na hřištěeee“ mi bylo jasné, že by nedošla ani na první roh. Uvozila jsem ji v předsíni v golfkách za slibu, že ven půjdeme, ale musí se na to vyspinkat. Zařezávala až do čtyř… Blbý bylo, že malý dítě usnulo a spalo prakticky zároveň – za normálních okolností téměř nesplnitelný sen, ale tady to znamenalo, že se výprava prodlouží o kojení a taky že to Viktor venku možná prořve. Ale kolem půl páté jsme nakonec vážně byli venku. Viki to zalomil, Bibi šla za ruku nebo vedle kočárku, na hřišti si oběhla všechny atrakce a se západem slunce jsem ji přemluvila na cestu domů, ještě celá paf z ideální konstelace okolností. A zítra bychom už měli mít skejtík ke kočárku, tak si snad troufnu i na delší cesty než na hřiště za dvě křižovatky.
(A ono bude stejně zase hnusně, tak máme ještě pár dalších dnů k dobru…)
Gratuluji, první krok k řádné dvoudětné matce splněn, jen tak dál! 😉
No, připadala jsem si jako na první procházce po prvním porodu – úplně v jiném světě, nebo spíš ve stejném světě z úplně jiné perspektivy 🙂 ale ono se to časem zažije a ochodí…
Tak pevný nervy (pche mně se to říká:-) s jedním děckem), a kdyby něco, tak klidně napiš. Rádi se připojíme;-)
Jo, až se trochu zajedem, něco rádi spácháme! 🙂
Myslím, že vzhledem k počasí se z toho ani dnes nevykroutíš:) Super! Neboj, ono se to fakt zajede v pohodě, resp. záleží i na tom, jestli budeš svolná ke kojení venku. Držím palce se skejtem, u nás byl po usilovném shánění a ujišťování, jak na tom bude jezdit, odmítnut po prvním dnu…ale i tak se to zajelo se Žmurem na přídi (malé plošce nad předním kolečkem sporťáku – prostě Chapitán, no:)
Copak počasí, venku může bejt Riviéra a když se Brigule rozhodne, že nechce, tak nechce 😀 uvidíme, s čím vstane. Jinak s kojením venku bych ideálně ještě nějakou dobu počkala, zas tak teplo ještě není, ale jsem na to připravená (teoreticky). Přiznám se, že jsem ho nekonzultovala, u ní je ještě úplně irelevantní, jestli něco odkýve nebo zavrhne, ale budu aspoň o fous klidnější (případ „chci domů, ale nechce se mi chodit“) a pořizovalo se to o hodně jednodušeji než sourozenecký kočár 🙂
Chapitán Supermant? 😉
Nám Eli skejt zavrhnul. Dávám mu čas se s ním seznámit, ale teď nějak nechce. Uvidíme, třeba si na něj zvykne. A tak chodíme dopoledne na terasu jezdit na Pukym a odpoledne s mužem ven.
Bibi na něm zatím byla dvakrát. Občas sestupuje, ale globálně se jí líbí. Dvě vlaštovky ale samozřejmě jaro nedělají 🙂