Fotopřehled 2015/11

Tak chlapečkovi už jsou tři týdny. Už to není ten spací pytlík jako po příjezdu z porodnice, naopak v posledních dnech prodělával spurt a když mi zrovna nevisel na prsu, řval jako protrženej, měla jsem toho docela plný kecky. Teď už to snad vypadá, že to opadává, aktuálně oba pidižvíci spěj, což je chvíle vzácná a jsem docela zvědavá, jak dám příští týden, první (asi) celý bez Lvíčka. Tentokrát byl v práci zatím jen na čtvrtek a pátek a zvládli jsme to, ale příští týden už mě asi nemine křest ohněm jménem výprava na hřiště s kočárem a Brigulí za ruku. Snad bude spolupracovat.

Se spaním je to taky kostrbatý, buď přijde v půlce noci k nám, a to se pak máme problém srovnat, nebo přijde a trvá na odvedení do postýlky a uspání tam, což mi zas ukradne kus spánku, co mi pak ráno chybí. Z pátku na sobotu přišla dvakrát, pokaždý ve chvíli, kdy jsem začala kojit Viktora (v půl třetí a půl šestý), a musím říct, že mám oblíbenější kratochvíle než sedět u dětský postýlky v tureckým sedu, mimino u prsa, v sobě koktejl hormonů, který ve mně vzbuzujou strašnou protivnost a nesnášenlivost fyzickýho kontaktu, a do toho batole, který mi u flašky nutně potřebuje držet, škrábat a štípat „jučičku“. Ale nechci, aby to působilo jako nějaká apokalypsa, tohle jsou takový jediný dva krizový body, jinak fungujeme tak nějak normálně. Bibi má Viktorka ráda, dělá mu malá malá a s oblibou se chodí koukat na přebalování. „Podíváme se na kakanec!“ věští každé ráno temným hlasem, a když jí řeknu, že tam kakanec není, že to jsou jenom prdy (protože pachový efekt je nepopiratelný), smlouvá „podíváme se na prdy!“

Vypadá to, že nejsem schopná psát o ničem jiným, než o dětech. Mějte se mnou trpělivost aspoň přes to šestinedělí 🙂

Těším se na Velikonoce. Ani nevím proč, protože se rozhodně nedostanu nikam nakupovat dekorace, kytičky nebo jiné jarní serepetičky, a pak roním krokodýlí slzy nad fotkami cizích nákupů v IKEA. S pečením to taky žhavý nebude, asi bude jenom beránek, protože já a kynutý teď… no ale stejně se prostě nějak těším 🙂 A vůbec na jaro. To je u mě poměrně vzácný, vždycky jsem měla radši – když už – aspoň léto, ale nejradši to babí, raný podzim a taky advent. Asi stárnu 😉

Taky budu mít narozeniny, cca za měsíc. (Přesněji řečeno na Viktorkovy sedmitýdeniny, když tak koukám do kalendáře.). A asi připravím Lvíčkovi podobnou horkou chvilku jako s Vánocemi tři týdny po narození Bibiny, kdy mi prostě neměl a nevěděl co dát, jelikož moje zájmy se tou dobou obracely jenom na miminko a žádná přání jsem najevo nedávala. Tentokrát to není o moc lepší, protože nedokážu přijít na nic jiného, co bych si přála, než poukázku na nákup ebooků, olej na vyhlazení strií a nové pantofle. Ale on je šikovnej a něco vymyslí 😉

A jinak šijeme stěhování. Příští týden se má rozseknout, jestli L. zůstane pracovat v Berouně, nebo půjde na Chodov. Jestli Chodov, asi se kousnem a ještě tak rok tady vydržíme, ale jestli zůstane v Berouně, chceme do léta bydlet zase zpátky na západě Prahy. Dvě výhody: blíž do práce a tchyně by mohla hlídat (chcem k nim v rámci možností co nejblíž). A hlavně se nám tady fakt nelíbí…

Response code is 404
Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Fotopřehled 2015/11

    • Taky už se mi stejská! 😀 ale ne, všude je něco dobrýho… jen tady to bezprostřední okolí je prostě hnusný.

  1. Vitotojek je naprosto kouzelnej, miminka jsou prostě boží! Ale nejvíc mě dostala ta fotka Bibiny jak leží v té pidi postýlce – je tam tak krásně smutná! <3
    A všem vám to moc sluší – tobě nový vlasy, L. ta černá bunda, Bibi a Vikimu všechno 😀

    • Děkuju moc! Lvíčkovi mám pocit taky sluší všechno, aspoň poslední dobou 😀 začíná mít oblíkání jako koníčka.

      Krásně smutná… mně to přijde spíš jako puberťáckej vzdorovitej výraz „a já se do tý postýlky prostě narvu“ 😀

  2. Koukám, že ti naši kluci jsou si vážně docela podobní 😀
    Nový účes ti moc sluší!
    Jinak ty noci jsem tak vychválila, že nás dneska Fany pěkně vytrestal. Celou noc prožvanil… Já nemohla spát, Eli nemohl pořádně zabrat a muž vstával s krvavými očkami, až jsem přemýšlela, jestli ho dneska nepošlu spát jinam, ať se aspoň trochu vyspí.

    • Ne, člověk si nesmí nikdy pochvalovat, zakřiknutí je až nepříjemně reálná záležitost 🙂 Děkuju, říkala jsem si, že je trochu absurdní se takhle vykrašlovat, když se přes týden s oběma dětmi ještě ani neodvážím sama ven, ale pak jsem se rozhodla, že aspoň dopřeju Lvíčkovi pohled na trochu hezčí manželku 😀

  3. Já zase držím palce při stěhování, jestli se vám tam nelíbí, tak stejně dřív nebo později nebude co řešit…Jestli máš v šestinedělí dvě krizové chvíle za týden, tak bys mohla pořádat přednášky pro smutnější matky na téma pohoda s dětmi! Já bych se před 2 lety s ČIčman na podobnou akci klině přihlásila, brr, ani ty vzpomínky zatím nezahladily hrůznou skutečnost a halucinace z nevyspání!

    • Přednášky určitě pořádat nehodlám, s Bibinou jsem byla v naprostým rozkladu a teď… no řekněme, že občas pociťuju závan hormonů, ale leckteré PMS mi přišlo výživnější. Nevím, čím to je, jsem za to vděčná, ale určitě na tom nemám žádnou zásluhu. Tělesná chemie je nevypočitatelná…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *