…deset dní od porodu. (Bylo včera. Holt vyšší prioritu měla objednávka itesca a kus Top Gearu s Lvíčkem :)) Čas to nějak shrnout a začít psát o jiných věcech. Možná. Někdy. Třeba až (jestli?) se odvážím s oběma dětma najednou z bytu.

O víkendu, tedy týden po porodu, jsem zjistila, že už si porodní bolesti nevybavuju, v tomhle ohledu to myslím probíhá podobně jako minule. Taky si od té doby můžu občas sednout bez polštářku, a zlepšuje se to. Jen mám od porodu strašně suchou kůži. A musím ještě nosit stahovací punčochy, protože mi žíly pořád nedají pokoj.

Vitorkovi v pondělí odpadl pupečník. Je moc hodnej, jen před velkou potřebou (cca obden) je tak půl dne neklidnej, kroutí se a brečí, zrovna dneska to vyšlo na noc – moc jsem se nevyspala a v půl sedmé to probudilo Bibinu. Musíme nějak vymyslet layout ložnice, protože takhle se vždycky minimálně jeden z nás nevyspí – buď někoho starší dítě vytlačuje z postele, nebo se děsíme (oprávněně), že Brigule malýho zašlápne. Jediný, co mě napadlo, koupit postýlku s odendavací bočnicí („balkón“) a přirazit ji k dvojposteli, protože prcek odmítá být položen v košíku, ostatně stejně jako se pokouší bojkotovat kočárek (dokud v něm neusne).

Dneska druhá prohlídka u pediatry. Potěšila mě, že automaticky odděluje hexavakcínu a pneumokoky, plus očkuje synflorix, který má i B. Viktorek nejen, že je v jedenácti dnech na porodní váze, ale dokonce 90 gramů za ní. Navíc ukázkově zapásl (tak vzorově se doma ani neobtěžuje) a dostal Vigantol a Ophtalmo septonex na slepené očičko. Začíná mít večer nějaký bolebřichy, tak asi nasadíme Espumisan…

No a takhle se sžíváme. Místy je to náročný a místy nás bolí hlava, když řvou oba najednou. Ale je tu najednou takový uspokojující šrumec, jako by to bývalo takhle mělo být odjakživa… 🙂