Viktorek se začíná profilovat jako veselá kopa, ale taky jako malý aristokrat. S očima navrch hlavy pozoruje a viditelně obdivuje tátu-Lvíčka, když jde do práce v košili; s nadsázkou už jeho posuzování říkáme Vikiho módní policie, protože se tváří souhlasně u košilových outfitů a vysloveně pohoršeně na polotrička a podobné nedostatečně gentlemanské záležitosti. A začíná se to rozšiřovat i mimo sféru oblečení. Například vysloveně nesnáší můj disharmonický hlasitý smích, hned začne brečet.
A dneska. Šli jsme z garáže s nákupem do výtahu, já otevřela a pozpátku vtancovala do dveří, přičemž jsem smetla nějakou chudinku sousedku, co se rozhodla jít do -2 po schodech. Viktorek měl pak celou dobu ve výtahu tak disapproval pohled, že jsem mu úplně četla v obličeji: „A já myslel, že jsem se narodil do trochu distingované rodiny. Táta, ten je fajn, ale máma? Neměli bysme ji vyměnit za někoho trochu důstojnějšího?“
Ale kromě toho mě má, myslím, taky rád 😉
Tak košile jo?:-)
Jeho táta v mém těhotenství četl https://www.kosmas.cz/knihy/185998/opravdovy-gentleman/ – asi to nějak prosáklo… 😉
…jen by sis měla pořídit důstojnější outfit a chodit se smát na toaletu! Viz Pižmič, když jsem ho vyzvedávala jednou ze školky v letních šatech: „Jé, mami, ty jsi krásná! Vidíš, že když se chce, tak to jde!“ (dosud jsem si neuvědomila, že je vyzvedávání ze školky tak reprezentativní záležitost)
A co už by bylo jiného? Výzor matky má zásadní vliv na sociální postavení školkáčů! Koukám, abych si už pomalu začala budovat školkový šatník 🙂