Ano, ano, čtvrtý trimestr je dneškem za námi a k žádné zázračné změně nedošlo. Kromě toho, že v noci na úterý a na středu odmítl pan koblih usnout u prsa a hodinu až dvě řval při jakémkoli uklidňování. A taky začal blít, což předtím nedělal vůbec, teď je pravidlem aspoň jedna šavle denně.

Víc se ale usmívá, což kvituju, předevčírem dokonce Lvíček tvrdil, že ho rozesmál nahlas. Taky už na břiše pokaždé nevyvádí jak raněná antilopa, ale položen ve vhodný okamžik vydrží pár minut fascinovaně koukat na svět.

Pořád má rád kolotoč, pořád je rád rozbalený, pořád přes den nejlíp spí v kočárku. A pořád má velikost 62, i když jen tak tak. Čím dál radši pozoruje velkou ségru a ona, když je trochu v náladě, mu dělá malá malá a jednou mu dokonce dala (na náš pokyn tedy) i pusinku. (Když v náladě není, stále směrem k bratrovi požaduje „dáme to pyč“, ať leží kde leží.) A řve přece jenom aspoň o trošičku míň 🙂

Zato nám roste do krásy. A tím, jak víc vnímá a komunikuje, je do něj čím dál zamilovanější taky Lvíček. Náš benjamínek – je těžké ho popsat, ale už teď mám pocit, že naší rodině dodal ten „čtvrtý rozměr“, který jí zatím chyběl. Všechno je s ním úplně jiné než s Brigulínou. Kojením počínaje a plenkovou kulturou konče 😉

PS: Jo ještě jedna věc. Strašně slintá, takže denně někdo z nás rodičů chodí po bytě s miminem v pozici „na tygříka“, která ho jako jedna z mála většinou „vypne“, a tygřík za sebou po celém bytě camrá metrovou slinu. V těchto situacích používáme další krycí jméno Bernardýn…