Před dvěma lety bych (a jsem) byla na nákupech s Bibinou příšerně nervózní. Nevzbudí se? Neukradne mi před kabinkou někdo kočárek? A co když se dá do pláče při dlouhé cestě domů?
S koblihem jsem dnes vyrazila koupit si šaty a/nebo sukni. Napít jsem mu dala před odchodem, ale nespal. Neusnul celou dobu. Před kabinkami v Camaieu a Orsay pobrekával, v M&S se rozeřval naplno, takže jsem musela zkoušení přerušit a zajet do kojicí místnosti (v Metropoli luxusní, naposledy jsem tam kojila na židli, tentokrát byl k dispozici gauč), tam jsem ho uspala a vrátila se nákup dokončit, aniž bych to považovala za cokoli horšího než mírné zdržení.
Víc mě rozhodilo, že šaty jsem ulovila jediné a sukni žádnou. Sukně se asi letos vůbec nenosí, protože vystavené u vchodu jsem neviděla žádné – všude samé kraťasy – a když už jsem jediný zastrčený stojan vzadu v obchodě našla, nebylo tam nic použitelného. V čem budu v létě propána chodit…?
Lol 🙂 to je přesný, taky teď chodím se trema a musí to jít…
Mně to nějak dodalo sebedůvěru, tak jako že teď už to za mě fakt nikdo neudělá – a kolikrát to jde líp teď než když byla jenom Bibina. Je to zvláštní psychologickej proces… asi že fakt rosteme na úkolech 🙂