Konečně po pětatřicítkách, které trvaly skoro celé prázdniny, přichází náznaky babího léta. Žloutnoucí listy na stromech. Chladnější a větrná rána. (Psáno v neděli, ale vrcholně mě baví i ten dnešní celodenní déšť, pokud to nebude trvat čtrnáct dní…) A taky zářijový Apetit, jehož jsme dostali půlroční předplatné k nějaké bankovní službě. Třeba si ho během toho září tentokrát stihnu přečíst, ne jako ten srpnový.

Bibinka se v sobotu vrátila z prázdnin. Naučila se říkat za každou větou strašně otravné „Có?“ (když přijela, objala jsem ji a chystala se jí říct, jestli ví, komu hrozně moc chyběla, ale Vikouš se dal v obýváku do kňourání, takže mě předběhla světáckým „To je Viktojek, có?“), pár poměrně neškodných kleteb typu „do pekýnka“ a přivezla si průjem, který se podařilo zaléčit až teď. Lvíček vyhodil v lékárně dvě kila za Smectu, které se odmítla dotknout a když jsme to do ní ládovali stříkačkou, protože nějakých osm vodových stolic za den už nám připadalo za fakt hodné řešení, asi po deseti mililitrech ji spolu s celým rohlíkem vyblila. Zabral přelouhovaný černý čaj, banány a hořká čokoláda. Pozitivní efekt ale je, že si tolik zvykla na děti-kamarády kolem sebe, že bere zavděk i společností Vikouše a snaží se ho zapojovat do her, což mě pochopitelně těší. Vikuláš se s jejím příjezdem proměnil z extra prudivého kojence na jen velmi minimálně prudící miminko – řval jen, kdykoli jsme od něj odešli. Až se naučí lézt, bude mít Brigča bezpochyby živý ocásek 😉

Fotky zde. (Popisky jen tam, kde mi přišly potřeba.)