S tím vedrem je to masakr

Půlku pokroků obou dětí i vtipných historek zapomenu, než si je stihnu někam napsat. Zapomínám psát na klávesnici, protože se celé dny nedostanu k počítači a i většinu blogů smolím v mobilu. Byt vypadá věčně jak po výbuchu, na jakékoli složitější vaření nebo doma pečené snídaně jsem rezignovala, jednou týdně jezdí iTesco a zbytek pokrývá Lvíček skokem do pekárny, berounského Alberta nebo výjimečně zájezdem do Lidlu. Kupa prádla ne k žehlení, ale jenom ke složení už zase dosahuje k opěradlu gauče, linku jsem měla tenhle týden uklizenou asi na dvě hodiny, když jednou děti výjimečně usnuly obě zároveň, Q&A deník je nevyplněný od prvního července, časopisy dva měsíce staré mi tu leží neotevřené a občas si pohrávám s myšlenkou, že bych si nechala od Lvíčka ze sklepa přinést šicí stroj a zase zkusila zabojovat se zlobivou spodní nití… a pak si řeknu „a kdy myslíš, že bys na to tak měla tu minimálně hodinu, ty ťunťo?“ Doufám, že je to z velké části tím ochromujícím vedrem, ale velké iluze v tomhle směru zas nemám, navíc bude hůř, až začne Vikuláš lézt. Přesto to Lvíček shrnuje „za chvíli půjde Brigule do školky, Vikouš taky povyroste a jednou si uklidíš a budeš mít taky nějakej osobní život“ 🙂 A já s ním souhlasím. Mít dvě děti je náročný, ale ani na vteřinu jsem toho nezalitovala.

  • Druhé dítě mě neuvěřitelně osobnostně nakoplo. Předtím jsem byla ze všeho rozklepaná, že Bibina bude nebo nebude tohle a támhleto, že nám to nabourá režim, Lvíček se nevyspí… Se dvěma dětmi jsem se musela přirozeně naučit na něj některé věci delegovat a nemám z toho vůbec špatný pocit.
  • Viki už si začíná hrát a vnímat svět kolem sebe – a nejšťastnější je, když může pozorovat nás s Bibi, jak si hrajeme. To vydrží potichoučku a se zájmem sledovat – a Bibina už mu občas sama něco předvádí a zapojuje ho. Existence dítěte mezi dětmi je úplně jiná než existence dítěte mezi dospělými.
  • Ačkoli jsem si vždycky uvědomovala, že každé dítě je jiné, se dvěma svými genovými pokračovateli konečně vidím, jak moc je to pravdivé. Holka a kluk. Nežravka a žroutík. Drobná a robustní. Ukecaná a nemluva. Je to hrozně zajímavé takhle vidět 🙂
  • No a prostě Vikouš… i když umí řvát, pokud je nespokojený (a příští dva tři měsíce asi z řevu nevyjde, protože chce SEDĚT a ještě to neumí, popř. lézt, popř. otočit se na záda…) – je to náš krásnej čtvereček a já ho prostě žeru 😉


(Za fotku děkuju Marcele a našemu dnešnímu srazu v Metropoli :))

Update: Právě jsem si umyla vlasy sprcháčem… ať už ty vedra přestanou! 😀

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u “S tím vedrem je to masakr

  1. My máme teď obě děti na týden na prázdninách u babičky do neděle a úplně žasnu, jak jsem produktivní. A taky, jak je to tady bez nich prázdné a tiché. Neboj – až začne lézt, tak si s Bibinou vyřeší pár věcí ohledně krádeže a oslintávání hraček, do té doby s výhradním majitelem, a bude klid. Když zpětně hodnotím období, který bylo s dvěma dětma nejhorší, tak to byly většinou přechody, kdy jsem se jen děsila toho, jak to bude strašný, až bude Čičman něco umět (nebylo). No a pak samozřejmě lahůdky, kdy bylo jedno dítě nemocný a druhýmu rostly zuby atd., ale to neovlivníš.

    • Já tohle děšení provozovala s Bibinou. Teď už to nedělám, stejně se tomu období nevyhnu a každé z nich má i svoje výhody 🙂 jen jsem realista v tom, že budou chvíli nejspíš obě trochu sebevražedné, ale ono se to nějak zvládne. Včera jsem potkala se sourozeneckým kočárem paní, novorozeně plus kluk ne starší než rok a půl. A taky to musí nějak jít…

    • Věřím, ono je to na jednu stranu hrozně hezký… Doufám, že si pak taky vzpomenu, jak náročný 😀

  2. Nejsi v tom sama!!! 🙂
    Kolikrat si rikam, jak to asi vypada jinde a kdyz vsude na blozich (blogach? Ach ta cestina s vedrem taky nepasuje!) vidim jak maji uklizeno a deti jako ze skatulky, pripadam si neschopna.
    Eli tu lita spinavy od obeda a nekdy mu to triko sliknu az druhy den. Fanda kdyz usne mam chut hodit nohy na stul a sama si zdrimnout. Nastesti deti mi spi odpoledne pohromade. Takze mam tak pul hodinku casu jen sama na sebe.
    A co se vareni a peceni tyce, jsem rada kdyz tu je na snidani aspon suchy rohlik! 😀
    Ale uz ted spradam plany, co budu delat az budu mit vic casu jen sama se sebou….

  3. Já jsem taky se dvěma dětma nabrala nějakou životní rovnováhu nebo co.. a u Ivon skoro nic neřeším (ale ona je prostě hrozně hodná, tak to bude taky tím). A taky děkuju za sraz v Metropoli:o)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *