Chtěla jsem dát post včera. Nebo aspoň fotku. Ale děti ze mě vyždímaly život natolik, že jsem v devět málem usnula Briguli vsedě u postýlky a po vypotácení se z jejího pokoje měla sílu tak akorát popadnout zubní kartáček.
Viki ještě neleze, ačkoliv by velmi chtěl. Kdykoli není doma ségra, řve a řve a řve a řve. Jeho raketový růst pátého měsíce se poněkud zpomalil, takže naštěstí ještě stále obleče velikost 74. Suverénně rotuje kolem středu v pozici „Homer v elektrárně“, sežere, na co přijde, už má docela smysl pro humor a rád a často se usmívá, ale musí se mu pořád někdo věnovat. Princátko.
Počkat, jak šest měsíců? Vždyť jsi před chvílí rodila ne?
No, viď
Taky to moc nechápu, ale je to tak, už není konec zimy, ale konec léta… Strašně to utíká 
Krásnej chlapák
Díky