Jak se zblbnout navzájem (groteska o rozbitém robotu)

My se s Lvíčkem skoro nikdy nehádáme. Ale když se hádáme, je to z 90 % o úklidu. Ne tak, jako je to ve většině rodin („ty špinavý fusekle samy do koše na prádlo neodkráčej!“), ale už od úsvitu společných věků je Lvíček ten, komu na čistém a uspořádaném prostředí záleží více, a zároveň převážně tím, kdo má na údržbu domácnosti míň času. Tudíž vznikají třenice. Tudíž občas vznikají i situace, jako je následující…

„Jo a mám blbou zprávu, kryt Boženky je prasklej,“ vzpomněla jsem si dnes dopoledne. Chtěla jsem to Lvíčkovi říct už několik dnů, ale nějak nikdy nebyla nejvhodnější příležitost. Lvíček robota vyndal, prozkoumal a nemohl než konstatovat, že mám pravdu a vnější plastový plášť popraskal, jako by byl dva dny po záruce a ne teprve rok v ní. „Tak ho zkusíme reklamovat?“ navrhuju. „Tohle nám stejně nikdo nevyreklamuje, podívej, jak je to špinavý! To se musí pořádně umejt,“ odfrknul si Lvíček opovržlivě jako vždycky, když najde nějaký hřích v mém facility managementu – tentokrát nad podlouhlým žlutohnědým flekem, který se táhnul napříč tabulkou rychlostí motoru. „Ale to je tam, co pamatuju,“ hájila jsem se nesměle. „Já myslím, že to je jakoby design…“ „No to určitě, něco tak hnusnýho,“ odsoudil mě Lvíček dvojnásob za to, že se vymlouvám, vzal lahev s lihem a jak se dotyčný flek čistit.

Nepouštěl.

„To už leda bych to vzal acetonem. Jsi čuně!“ vytknul mi, než se ho zmocnila Brigule a někam ho odtáhla. Já si posypala hlavu virtuálním popelem a přislíbila, že dotyčný flek vyčistím. Šla jsem do komory a vzala z ní vatové tampónky a plechovku s acetonem. Namočila. A pustila se do čištění.

„Pojď okamžitě se mnou,“ ozval se nad Lvíčkem v ložnici hrobový hlas. Šel, k mému notebooku, kam jsem mu ukazovala. A kde uviděl na obrazovce tohle.

Acetonem poleptané a prasklé tělo robota jsme odnesli do popelnice („na mechanický poškození se záruka stejně nevztahuje“) a oba se cítili trapně. Lvíček za svůj špatný odhad, což se mu pohříchu příliš často nestává. A já za to, že jsem se na ten google nepodívala před tím acetonovým pokusem.

Ale už za půl hodiny z toho byla výtečná historka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Jak se zblbnout navzájem (groteska o rozbitém robotu)

    • Lvíčka? Já trvám na občasných návštěvách kamarádů s baráčky. Pokud mají aspoň jedno dítě, bývá tam takový bugr, že mě ještě aspoň týden oprašuje 🙂

  1. U nás dtto. A za všechno, co se kde vylije, vysype, rozmázne, nebo jinak znehodnotí je automatická presumpce viny na mě, nebo děti:)

    • Ha! Už aby děti dorostly tak, aby dosáhly na linku a měly dovoleno obsluhovat spotřebiče. To se to na ně bude házet… 🙂

  2. U nás taktéž to samé – já jsem z nás dvou ta méně pořádná a zrovna včera mi bylo naznačeno, že ten toastovač by opravdu potřeboval umýt…. no, nakonec ho umyl on. A bylo mi trapně jen chvilku

  3. až po tomhle tvém článku jsem se šla podívat na svého robota… a po pěti letech jsem si poprvé všimla, že ta šmouha z výroby vypadá fakt nechutně a prasecky! Nikdy mě to nenapadlo zkoumat a fakt jsem si toho nevšimla.. že je to nějak zabarvený jo, ale ne JAK! Tak dík:o)

    • Jestli je za co 😀 asi to částečně omlouvá mě, že jsem se od něj nechala přesvědčit, ale pořád to z mého pohledu neomlouvá L.! 😀

        • Noo, upřímně se omluvil (musím přiznat, že v takových případech bývá pravda většinou na jeho straně) a objednal nový robot, takže tím to považuju za vyřízené 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.