V pondělí, když jsem vyzvedávala Bibinu ze školky, jsem zaslechla, že se v pět koná lampionový průvod od školy do parku. Proč ne, řekla jsem si, pošlu tam s ní Lvíčka, to se jí bude líbit… a problém s lampionem vyřešila připevněním držadla na halloweenský svícen ze zavařovačky.

Vypravila jsem je, aby to stihli, ale Vikouš byl vyspalej, najedenej, tak jsem ho oblíkla, ukšírovala do kočárku a jela taky. A zatímco Brigule, která nespala, to v golfkách ještě před začátkem zalomila, Viki viděl vkleče v kočárku všechno. Byl nadšený. Já taky. Jednak z toho, že můžu po dlouhé době taky něco zažít, a jednak z pocitu, který přišel poprvé – že mám dvě děti, a ne jedno dítě a jednu řvoucí mumii. Vikouš byl kromě jedné „zácpy“ u rybníka naprosto v klidu a zaujatě všechno pozoroval. Myslím, že měl docela zážitek A Bibina se vzbudila aspoň na závěrečný ohňostroj.

A já si uvědomila, že i díky těmhle akcím (další tradiční průvod je masopustní a už začínám přemýšlet o maskách!) to tady mám čím dál radši. A asi bych tady chtěla, kupodivu, zůstat (pokud bude možnost). Taky něco, co bych do sebe ještě před třemi lety neřekla.

Fotky v albu, jedna na ochutnávku…

PS: Hezkého svatého Martina (a Den veteránů)! Husa bude v neděli – dnes ji přivezl iTesák – a víno snad taky někdy tou dobou