Vikouš hérečka

Včera jsme měli první společný opušťák od porodu Vikouše. Nechali jsme obě děti na tři hodiny spolu doma, kde je hlídali děda s babičkou. Viki je zrovna v období separační úzkosti, takže když mě uviděl a nemohl hned ke mně do náruče, rozplakal se, a celý zbytek večera (asi dvacet minut) se mě držel jak klíště.

Dneska ráno si s ním Lvíček hrál v posteli, já za nimi přišla a chtěla si ho vzít, načež L. dělal, jako když mi ho dává, a na poslední chvíli si ho strhnul zády zpátky na sebe. Tomu se to pochopitelně moc nelíbilo, začal kvičet, ale pak se uklidnil, zase šel ke mně a L. to zase zopakoval. To už se mi nelíbilo, měla jsem po včerejšku pocit, aby se nebál, že mu zase chci zmizet… takže příště už ho Lvíček u mě nechal. Vikuláš se vteřinu tulil, pak se zvednul do kleku, otočil na L. a nadzvednul ruce k uchopení v podpaží, jako by říkal „tak co bude?“

A my jsme mu to fňukání oba sežrali!

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Vikouš hérečka

  1. Taky jste vyrazili, dobře jste udělali.
    U nás se separační úzkost ještě neobjevila (tuk,tuk, tuk) i když mám někdy pocit, že starší se jí ještě nezbavil…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *