Nemám prostor nic pitvat. Slunovrat, konec školního roku, všechno prošumělo a já jsem pořád uprostřed kolotoče hnisu ze všech tělních otvorů, vyšetření a milionu lahviček s kapkami a léky. Léto budiž pochváleno.
Fotky z minulého týdne tady. A nechci absolutně nic slibovat, ale z tohohle týdne by snad mohly nějak aspoň do konce svátků být. Stejně není co fotit…
Drž se, bude líp…
Díky moc… už tomu nějak přestávám věřit, v sobotu nám bylo líp a včera na noc se zas všem přihoršilo, už to jedem pomalu měsíc, nechápu…
Já už jsem to taky s létem vzdala. Snažím se to brát pozitivně, že po tomhle maratónu mají s chorobama vybráno tak na 2 roky dopředu, ale prokládám to temnýma myšlenkama, abych neměla na ty dva roky vybráno já doma se strídajícíma se soplákama. Btw. Bibi má parádní mikádo!
Takových pozitivních myšlenek už ani nejsem schopná 😀 momentálně mám pocit, že budeme nemocní už napořád…
Díky! Nikdy jsem nemyslela, že bude takový účes (v takovém věku) nosit, ale tak nějak to vyplynulo, když byla poprvé u holiče, a zalíbila se nám v tom 🙂 teď naposled už jí to stříhal rodinný kadeřník.