„S jakýma jsi spinkala plyšáčkama?“ ptá se u snídaně konverzačně L. Bibi si večer vybrala panenku, anděla a koníka, všechny jí koupila tchyně v nějakém takovém tom manufakturním dárkovém obchůdku, šité z normální látky.

„No oni to vlastně nejsou plyšáci… To jsou šiťáci,“ přemýšlím nahlas.

Bez kafe bych radši nic po ránu říkat neměla 🙂