Je to tak! Zítra začíná srpen a za týden mají v Lidlu konečně školní potřeby a dětské oblečení s dlouhým rukávem 😀 Už jsem se nemohla dočkat. (A B teda už měsíc nemluví skoro o ničem jiném, než jak se těší na koulování a andělíčky ve sněhu, čert aby ji vzal, celou zimu brblala, jak chce, aby bylo léto!)

Nemyslete si, že nemám léto ráda. Fakt ho mám ráda, ale za prvé ne léto prostonaný (což aktuálně je), za druhé ne pětatřicítky a výš (což zrovna nastává) a za třetí, mám vždycky takový pocit povinnosti se bavit, být co nejdéle venku, co nejvíc toho zažít, když „to jde“ (přestože to vzhledem k předchozím dvěma bodům vlastně stejně moc nejde a já si už od jara plánuju spoustu návštěv kamarádek a příbuzných s dětmi a zatím mám dojem, že na to dojde tak možná příští jaro…). Takže srpen, kdy je ještě furt hezky, ale začíná se dřív stmívat (HURÁ, protože V poslední dobou hystericky odmítá zatahovat závěsy a při světle se mu samozřejmě usíná blbě) a tak nějak je ten podzim už na dohled, pro mě s sebou nese mnohem menší tlak. Já mám prostě podzim a vůbec druhou půlku roku ráda, krize u mě nastává až mezi lednem a březnem.

Mno.

Pravidelný blog není a nevím kdy bude, protože vzhledem k nastálým vedrům se oba padouši v neděli vzbudili s rýmou, žeano…